Ahoj holoto líná,

další tejden uplynul a já se znovu dokopal k tomu, abych mezi vás zase rozhodil trochu vědění a poznatků. Vaše škola/zaměstnávání/nic nedělání vás určitě neuspokojuje a tak čtete tenhle článek. Na mně teď je, aby to nebyla úplná ztráta času. No co se dá dělat, jdeme na to.
Dneska nám skončil golfovej kurz. Pro neznalé a nesečtělé mého blogu, navštěvovali jsme tady jednou týdně dvouhodinovku golfu. Je to tělocvik za jeden kredit a spousta z nás byla dostatečně nalákána reporty předchozích studentů.

První cestu na golf na kole jsem už popsal v jednom z předchozích příspěvků. Hřiště je docela dost daleko, takže jsme naštěstí už na druhou jízdu ukecali jednoho hrozně hodnýho Amíka (jménem Adam), kterej byl dokonce ochotnej se pro nás jednou obrátit, páč nás bylo moc (bylo mi ho líto). Vždycky jsme si dobře pokecali. Tak od třetí jízdy jsme ho vždycky ujišťovali, že příště už určitě budeme mít auto... Vyšlo to až na předposlední lekci.

Kurz probíhal pod vedením dvou trenérů. Jeden měl úplně skvělej přízvuk, nejspíš texaskej, nádherně protahovanej. Úplně se hodil na roli typickýho americkýho trenéra. Všechno nám opakoval desetkrát (takže už víme že hrajeme back ... and through, back ... and through), ale po chvílí hraní golfu jsme zjistili, že se vážně hodí poslouchat. Není to jako většina sportů, kdy stačí jenom přijít, popadnout pálku/raketu/nohu/ruku a hrát. Pokud se o něco takovýho pokusíte u golfu, bude to bolet, dost. Po prvních lekcích jsem vždycky pricházel domů rozlámanej, zničenej, s puchejřema na rukou. Vymlátili jsme spoustu krtků, ale naštěstí né nic dalšího.

Začátky jsou vždycky tvrdší. Po několika pokusech si ale už většina z nás vysloužila pochválení od druhého trenéra. Ten si pamatoval spoustu Čechů a vždycky nás komentoval zvučným "dóbry". Jedinej Destil měl frajersky potréněno z Čech, takže nás ostatní zpočátku strkal do kapes. Časem ale přestával bejt rozdíl tak markantní.
Skvělá věc na golfu byla, jak se člověk strašně zlepšuje hodinu od hodiny. Každou hodinu bylo vidět, že hole cinkaj v lepší a lepší tónině a míčky lítaj jak kdyby byly naložený v red bullu. Blížila se postupně hodina H, kdy jsme měli konečně opustit odpaliště a dostat se na hřiště.

Tam ale teda teprve přišla bída na kozáky (nebo jak se to řiká). To, co nám tak krásně lítalo na tréninkovym odpališti, na hřišti najednou nešlo. Tráva na greenu a fairwayi už nebude co bejvala. Míčky lítaly všude, jenom ne rovně. Tráva často taky a spousta stromů stála v cestě jinak perfektním úderům. Stoprocentně jsme si taky dokázali, že dobrý skóre se nahrává při puttingu na greenu, ne při dlouhatánskejch drivech. Většina z nás dopadla tragicky a počet odpalů atakoval dvojnásobek paru. Jedinej Destil trochu zaperlil. Další hodiny to už bylo lepší a já se musim pochlubit, že jednou se mi podařilo dokonce dát par.

Poslední hodinu jsme zakončili testíkem a poslední hrou golfu. Tentokrát pod dozorem kamery a dalších 4 spoluhráčů byly výsledky opět tragický. Naštěstí už ale víme co je slice and hook, kdo by toužil po téhle znalosti, bez který se v podstatě ani nedá žít, tak ať dá vědět. Abych to shrnul, golf byl super a určitě si ho zapíšu v příštím semestru znovu. V Čechách mi to bohužel už asi v nejbližší době nevyjde (tady stojí golf normální částky, není to sport pro snoby) a tak bych si toho rád užil co nejvíc.

Celý příspěvek

Dneska odpoledne jsme psali jeden extremne tezkej test a tak mi prislo, ze nastala vhodna doba pro srovnani ceskyho a americkyho skolstvi. Vsichni jsme prijeli do Kansasu s perfektne udelanym a schvalenym studijnim planem. Uz v Praze jsme zjistili, ze spousta predmetu, ktery budeme absolvovat na FELu tady nema svoji obdobu.
Po prijezdu cekalo jeste vetsi prekvapko, spousta vybranejch predmetu se bud neotevrela, nebo otevrela v jinym meste. Nakonec jsme si vsichni vybrali relativne podobny predmety. Moje jsou Analyza algoritmu, Pocitacova a informacni bezpecnost, Pocitacova hra, Nemcina 4 a Golf.

Uznavam, ze je trosku absurdni studovat nemcinu v USA, ale nechci to prece za ten rok zapomenout. System vyuky na Uni tady se dost lisi od toho v CR. Od zacatku mi trochu pripomina ceskou stredni skolu. Kazdej predmet je dvakrat, nebo trikrat tejdne, hodiny trvaj jen 50 minut a dostavame extremne hodne ukolu. Na takovou nemcinu mam ukoly na kazdou hodinu. Rozdil v samotny vyuce uz tak velkej neni. Na nemcine je asi nejvetsi. Rozhodne se vic mluvi, nez gramatikuje. Nemcina 4 je nejvyssi level, ale z gramatiky se tu delaji dost zaklady. Zato ucitelka mluvi celou hodinu nemecky a divame se na nemecky filmy v nemcine. Zatim to zvladam rozhodne vic, nez bych po prvnim tejdnu cekal.
Analyza algoritmu je predmet, ze kteryho jsme dneska psali test. Ukoly kazdy tyden zaberou tak 4-5 hodin, test byl extremne tezkej (zvlast podle ostatnich) a ucitel je Dan jmenem Torben Amtoft. Ma trosku pekelnou vyslovnost a hodiny jsou extremne nudny. Nedaj se udrzet otevreny oci (nezavisle na poctu prospanych hodin/vypitych col).

Pocitacova bezpecnost se stava nejzabavnejsim predmetem. Celkove je to spis pocitacova nebezpecnost, protoze bereme a prakticky zkousime utoky a hackovani pocitacu. Ani byste neverili, jak je snadny zautocit na pocitac pomoci jednoduchy webovy stranky. Opet mame hrozne tezky ukoly, kazdy tyden jeden, vetsinou tak na 10-12 hodin. Tenhle predmet nas uci cinan s nicknamem Simon Xou. Cinsky jmeno nam ani pro jistotu nerek. Nezda se, ale ma docela dobrej smysl pro humor a je vylozene zapalenej pro vec.

Na pocitacovou hru jsme se poprve sesli v Pizza Hutu, je to hodne neformalni, schuzky castecne dobrovolny, dobre se povida anglicky, jak s ucitelem (Mike), tak s ostatnima. Prijde mi, ze vsichni Amici vedi uplnej prd, ale chovaj se strasne premoudrele :-). Nejakym nedopatrenim jsem byl jmenovanej lidrem Graphics tymu. No ja jsem kazdopadne machr, ale az takovej? :-)
Golf je kapitola sama o sobe, o nem bude dalsi prispevek.
Doufam, ze jste z tohohle kratkyho souhrnu videli, jak to tu chodi. My Cesi jsme si amatersky zapsali 2 predmety kodu 700 (sedmy rocnik, hodne pokrocily) a jeden kodu 600. Myslim, ze muzeme smele souperit o nejtezsi rozvrh na skole :-). Tak nam drzte palce, at to tady nejak provalcime.

Celý příspěvek

Ahoj, po prvním týdnu na kolejích píšu první číslo kansaskýho zpravodaje :-). Bydlim už konečně na pokoji, ale můj spolubydlící se tu ještě pořád neobjevil. Je to nějakej čínskej freshman (tady nenazývaj roky školy číslama, ale pro každej maj název, postupně: freshman, sophomore, junior a senior, jak na střevní, tak na vš), kterej tu sice má od začátku kufry, ale ještě tu nebyl :-). Pokud se neobjeví, mám pokoj pro sebe. To by byl luxus :-).

Zdroj Fotky z Kansasu

Bydlim v druhym patře na koleji zvaný West Hall, pokoj 207, kdyby mi někdo chtěl napsat dopis :-). Soused je room advisor (student, kterej se stará o patro), je mu 19 a je hodně v pohodě. Všichni si tu ten kolejní pokoj úplně překopali, postele visi u stropu, maj gauče a televize a lednice a další nesmysly (treba quesadilla maker :-) ). Na pokojích se nesmí chlastat (jenom pokud vám je oboum nad 21 a máte pivo do 3,2 procenta alkoholu :-) a nesmíte mít při tom otevřený dveře :-) ).


Manhattan je maličkatý městečko (50 000 lidí), ale je hrozně roztáhlý. Skoro tu nejsou patrový domy, všichni maj zahradu, všude se jezdí autem. Univerzita je pro 23 000 lidí, takže celej Manhattan žije univerzitou. Všichni jsou na K-State neuvěřitelně hrdý, maj nálepky na autech, na domech, židlě ve fialový barvě. Fialová je oficiální barva KSU. Od mojí rodiny jsem dostal termonávlek na plechovku ve fialový :-) co byste chtěli za 3 dolary.
Dneska jsem šel zažádat o práci, uvidíme, jestli mi aspoň něco vyjde. Dneska mi taky začíná škola, začínám němčinou, tak mi držte palce.

Celý příspěvek

Hello fellow Czechoslovakians,

Zdroj Fotky z Kansasu

ve stredu vecer jsem se 7mi hodinovym casovym posunem dorazil na letiste v Kansas City (ktery lezi prekvapive ve statu Missouri). Cesta byla dlouha, ale relativne pohodova. Zatim mam dojmy jenom pozitivni, ale porad jsem dost unavenej. Prece jenom sedmihodinovej casovej posun je dost zabijak.

Prvnich 9 hodin do New Yorku bylo hodne dlouhejch, ale nastesti jsem usnul na cely 3 hodky. Vedle me sedel Cech, se kterym jsem si i trochu povidal. Nejvic me prekvapilo, ze vydrzel asi 7 hodin bez zachodu :-). Mozna proto, ze me nechtel budit, chudak. K obedu jsem dostal extra zeleninovy testoviny, ktery nebyly spatny po silnym osoleni a opepreni (tradicni sterilni letadlovy jidlo). K tomu salat, medovnik a takovej roztomilej kalisek s vodou. Potom taky dalamanek a slany susenky se syrem a maslem, ale bez dalamanku uz jsem se obesel. Piti bylo dost, coca cola a dalsi lahudky :-). Muj palubni casopis vypadal, jako kdyby prosel rukama vsech lidi v letadle a mozna i zaludkem neci kozy. Stitil jsem se na nej sahat. Muj puvodni plan byl dat si jedno Mojito za 7 dolaru (sajem a sajem :-)), ale nakonec na to nejak neprislo.
Na JFK jsem prilit presne, imigracni urednik mi nerek ani slovo, snad me ani nepozdravil, takze uplne super. Na imigracni kontrolu byla dlouhatanska fronta, ve ktery jsem sice zacinal nekde uprostred, ale nakonec jsem ruznejma cachrama propad az na uplne posledni misto. Celni prohlidka byla taky nulova, takze jsem se bal zbytecne. Muj departure gate byl uplne na druhym konci letiste, takze jsem se tam pachtil asi pul hodiny. To vubec nevadilo, protoze jsem mel 4 hodky pauzu. Nad NY byla v tu dobu nejaka boure, a tak rusili tak 3/4 letu. Nastesti muj let prezil a s pulhodinovym zpozdenim i pristal. Bylo to malinky letadlo, ke kterymu ani nevedl chobot. Nakonec jsem k nemu dorazil takovou chodbou polozenou na letistni plose a do letadla nastoupil po schodech. V tu chvili me poprve do obliceje prastilo pocasi. Hala i letadlo byly klimatizovany, ale venku bylo tak 30 stupnu a stoprocentni vlhkost. V malym letadle byla na druhou stranu ukrutna zima. Stesti, ze jsem si vzal na cestu mikinu. Arabka vedle me se klepala zimou. Tenhle let uz byl kratkej (2 a pul hodky), takze za chvili jsem uz vystupoval v Kansas City. Mistniho casu bylo 8 vecer, ale ja s casovym posunem mel 3 rano. Byl jsem trosku unavenej, nastesti mi prilit i kufr a odvoz na me cekal.
V Kansas City bylo zase ukrutny vedro, ale v aute uz byla klimatizace. Vstup do Ameriky jsme zahajili stylove, veceri ve Wendys (fast food). Nemel jsem po ceste moc hlad, tak jsem si dal salat s mandarinkama a kurecim, docela dobrej. Amatersky jsem si dal Large piti, coz byl tak litr a pul velkej kelimek. Nedalo se to vypit :-). Dvouhodinovou cesto do Manhattanu jsem uz skoro celou prospal. Vecer (myho casu uz to bylo rano) jsem konecne dorazil k rodine a sel rovnou spat.
Rano jsem posnidal ovesnou kasi a toust. Ovesna kase never more :-). Sli jsem si hned koupit mobilni cislo (prijemnej prodavac, ale zda se mi, ze tak nejak vsichni jsou tu mnohem prijemnejsi) a tak uz ted mam cislo jiny. Moc mi nepiste, protoze tady se plati i za prichozi SMS :-). Campus je krasnej, je to tady vsecko hrozne rozlehly, vsude stromy, vsecky budovy vypadaj jako novy a jako v Bradavicich. Celej Manhattan ma jenom 50 000 lidi, ale je obrovskej. Vsude jezdi tisice aut a kazdy je tam trikrat tak velky, nez by bylo potreba. Galon benzinu tu porad stoji 2.60 a stejne si tady na tu cenu stezujou :-).
Vcera jsem si tady vyridil vetsinu veci. Bankovni ucet je tady kompletne zadarmo a jeste vam platej za spoustu veci :-), za 10 plateb kartou dostanete 15 dolaru a tak. Vyber z bankomatu zadaco, vkladani na ucet zadaco... To je trosku zmena proti ceskejm zvyklostem.
Jinak tu maj jiny velikosti ve fast foodech. Je to cely posunuty o jedna vejs, takze medium je pullitrovy piti, large je tak 1.5 litrovy. Vsecko jidlo je obrovsky, uz tam chodit nemuzu :).
To bude pro zacatek vsecko, uz musim bezet. Dalsi dojmy a nejaky fotky dodam pozdejc.

Celý příspěvek

Ahojda, tak už dlouho jsem nepřispěl žádným objevným článečkem týkajícím se naší společný cesty do států. Ještě než začnu psát, tak držím place Vojtovi N. a dalším, kterí ještě nedostali svoje acceptance dopisy. Snad všecko přijde co nejdřív. Vyřizování víza jsem se trochu bál, protože se toho muselo vyplnit hodně a možnost chyby u průměrně zmateného studenta FELu je dost velká. Snad to nakonec dobře dopadlo.

Potom, co přišel zvací dopis do kansasu jsem si zařídil pohovor na ambasádě. Stránky ambasády určitě každej z vás snadno vygooglí :-). Pohovor zařizujete vyplněním formuláře D-156. Otázky ve formuláři jsou dost osobní a hodně z nich úplně jasně vybídá k požadované odpovědi (třeba: Účastnil jste se holocaustu? ano/ne, Jste členem teroristické organizace? ano/ne :-) Případně jestli jsem prostitutka, nebo pasák :-) ). Některé další dělaly trochu větší problém, takže pokud se někde zaseknete, napište mi mail a poradím, jak jen budu umět. Termín pohovoru jsem si domluvil na dnešek, čili patnáctý červen. Nebylo moc volných termínů o moc dříve, počítejte tak s měsícem čekání. Já chtěl mí na vše dost času, ale stejně to nakonec dopadlo tak, že jsem všecko řešil na poslední chvíli.

Co všechno potřebujete k pohovoru?

• 
  Formulář D-156 - s tím není problém, vytisknete ho hned po vyplnění, bez něj vás nepozvou na pohovor.
  

• 
  Formulář D-157 a D-158 - jeden z těchto formulářu je jen pro kluky. Obsahují opět vcelku triviální dotazy.
  

• 
  Fotku o rozměrech 5x5cm - tu jsem si vytiskl na fotopapír na domácí tiskárně, zdá se, že nevadila.
  

• 
  !!!!!Pas!!!!!!
  

• 
  Obálku - na obálce musí být napsané vaše jméno, adresa a telefon. Když bůh dá, tak vám v ní zpátky pošlou pas s vízem.
  

• 
  Doklad o zaplacení všech poplatků - pro měsíc červen je to 2620 Kč za pohovor (v květnu to bylo o 250 víc), dále 185 pro kurýrní službu za dovezení pasu.
  

• 
  Doklad o zaplacení SEVISního poplatku - Nemilej fakt, že mám zaplatit i SEVIS jsem se dozvěděl v sobotu 2 dny před pohovorem. Nejdřív jsem se trochu lekl, protože na stránkách SEVISu psali, že expresním kurýrem přijde potvrzení do týdne, normalním do tří týdnů. Nakonec ale naštěstí stačí vytisknout potvrzení, které se objeví, jakmile kreditní kartou zaplatíte poplatek 200 dolarů.
  

V tuhle chvíli jsem byl s poplatky na necelých 7 tisících, takže jsem byl před pohovorem docela nervózní :-). Do baťohu jsem na poslední chvíli ještě pribalil index, dopis o přijetí na magistra a moje a rodičů výpisy z banky. Schůzku na ambasádě jsem měl domluvenou na 8:30, ale pro jistotu jsem plánoval dorazit už na osmou a porozhlédnout se. Taky jsem nevěděl, kde přesně velvyslanectví je (po kolejích z Malostranského náměstí směrem na Újezd, první ulicí doprava do kopce :-) snadné). Už při příchodu ulicí mě bedlivě pozorovalo několik tajných i netajných policistů. Okoli ambasády se jimi jen hemží :-). Naštěstí prohledávají auta, takže mě nechali nerušeně projít. Už v době mého příchodu byla před vchodem fronta asi osmi lidí. Postavil jsem se nakonec a čekal, dokuď neotevřou. Ambasáda by měla otevírat v osm, ale musíte počítat s akademickou čtvrthodinkou. Nejprve vás přejede starší, ale o to vtipnějsí, pán z ochranky jakymsi proužkem, který by měl změnit barvu v případě, že jste se doma váleli v nitroglycerinu. Barva zůstala stejná po zkontrolování celé fronty, takže nás začali konečně pouštět dovnitř. Připravte se na to, že vás tam pustí jen v případě, že máte domluvenou schůzku a jste na seznamu. U vstupu musíte vypnout a odevzdat veškerá elektronická zařízení a projít kontrolou jak na letišti.
V přijímací místnosti jsem už jenom nalepil fotku na formulář D-156 (byla tam hromada lepidla :-)) a zařadil se do fronty k okýnku (1, nebo 2). Slečna (češka) za přepážkou si ode mě všechno vzala a poslala mě čekat na další předvolání. K dalšímu pohovoru bohužel volá američan, kterému děla dost značný problém vyslovit česká jména :-). Vojta ale překvapivě zvládnul, takže jsem po chvilce běžel k okýnku (4). Tady teprve odevzdáváte otisky prstů (překvapivě všech) a jste opět odesláni čekat, nejspíš teď zjišťují, jestli vás nemají v databázi.
Po sejmutí otisků a dalším krátkém čekání už přišel zlatý hřeb dopoledne, a to pohovor s američankou. Povídáte si s ní přes přepážku, ale je tam docela klid a nic neruší. Její první otázka byla, co tam jedu dělat (lámanou češtinou). Když jsem řekl, že studovat, zeptala se, jestli může anglicky. Po mém samozřejmém "no problem" už to šlo trošku svižněji. Slečna byla milá, ptala se na to, kam jedu studovat, na jak dlouho, jaký obor, taky jestli hlavně pro zábavu, nebo jestli se chci i něco naučit. Potom jí zajímalo, co studuji v Čechách a v jakém jsem ročníku (tady chtěla index - nezapomenout - a ještě jsem jí vrazil pozvánku na magistra :-) ). Zakončila to krásným "Everything seems to be fine" a oznámila, že můžu očekávat pas s vízem do čtyř dnů. Na její pozdrav "Have a nice trip" jsem očekávaje "Have a nice day" odvětil "you too", což mi hned došlo, ale aspoň jsem jí rozesmál :-).
Takže vám hodně štestí k pohovoru a have a nice day :-).

Celý příspěvek

Pri vyplnovani prihlasky jsem musel zadat take predbezny seznam vybranych predmetu. V soucasne dobe studuji obor STM se zamerenim Web a Multimedia. Mam v planu pokracovat na FELu i v magisterskem studiu a to na nove otevrenem oboru Otevrena Informatika. Zde jsem si vybral zamereni Pocitacova grafika a interakce. V duchu toho jsem se snazil vybirat predmety v Kansasu.
Kansaska univerzita nabizi neuveritelny pocet predmetu ze vsech moznych oblasti. Ja jsem si vybiral predmety s kodem CIS, cili Computing and Information Sciences. Nasel jsem si nekolik zajimavych predmetu, ktere nejsou nijak zajimave. Patri mezi ne Pocitacova grafika, Multimedia a treba Teorie algoritmu.
Predmety, ktere me vylozene zaujaly jsou z jinych oblasti. Uz na prvnim srazu nekteri z kolegu povidali, ze si musime zapsat predmet Vedeni male bojove jednotky. Hodne me to pobavilo, kdyz jsem si predstavil, jak s automatickymi puskami pobihame po lese jako v americkych filmech. Nakonec jsme ale od tohoto predmetu upustili. Bude asi dost narocny a tak jsme se v myslenkach presunuli k jeho prerekvizite. Je ji Introduction to military leadership. Kazdopadne v tomto predmetu bude mene kliku a vice zabavy :-). Soucasti kurzu je dokonce i vikendova navsteva americke vojenske zaklady. Strejda Sam chce i nas.
Kdyz jsem videl tyto dva predmety, zacal jsem trosku hledat, co vsecko se da najit na KSU. Inspirovan jsem byl i jednim z drivejsich studentu, ktery navstevoval kurz somelierstvi :-). Objevil jsem vybornou katedru Women Studies a zde predmet Stories of a young girl. I na tomto predmetu jsme se shodli, ze si zaslouzi nasi ceskou ucast :-), ucitele budou nadseny. Katedra damskych studii uci dalsi skvele predmety, jako Women and leadership. Kdo by se nechtel dozvedet neco o sexismu na pracovistich.
Mezi dalsi predmety, ktere me zaujaly patri Foaling. Zde se uci, jak se starat o brezi klisnu a potom o jeji hribe. Sen kazdy holky, ne? :-) Zajimalo by me jenom, jestli se to uci v praxi, nebo jenom v teorii. Rodit hribe muze byt kazdopadne zajimava zkusenost.
Predmety na KSU jsou vazne vyborny a je videt, ze v Americe je mozny vsechno. Budu dal pilne studovat zaplavu stovek predmetu a vybirat dalsi perly. Urcite to bude stat za to.

Celý příspěvek

Jelikoz se mi podarilo dostat se na pristi rok na studium do USA, rozhodl jsem se o tom zacit psat blog :-) Pokusim se pravidelne pridavat, jake budou dalsi pokroky. Nyni jsem ve stadiu podavani prihlasky.
Co me zatim prekvapilo je, ze z celeho CVUT (ani nevim, kolik desitek tisic lidi tady je :-)) se na studium v USA prihlasilo jen 60 lidi na nejakych 30 mist. Z toho jeste vetsina byla od nas z fakulty. To je vazne neuveritelny, na jakekoliv humanitni skole je dostat se do zahranici (mimo erasmus) skoro nadlidsky ukol.

Vsechno zacalo tim, ze se kamarad (ktery bohuzel nasledne prijimacim pohovorem neprosel) jednou v hospode zminil, ze v prosinci probihaji testy na prijeti na studium v Americe. Zkousel to uz rok predtim a podle jeho popisu se jen o kousicek nedostal a bylo to jednoduche. Dlouho jsem premejslel, jestli jet, ci nejet. Na anglicke testy jsem si veril, ale jet studovat tak daleko neni jenom tak :-). Nakonec mi pri rozhodovani pomohlo i to, ze jsem prosvihl terminy Erasmu (necekal jsem, ze se prijimaci rizeni uzavira v pulce listopadu).

Prvnim krokem bylo vyplneni prihlasky. Samozrejme jsem vsechno nechal na posledni chvili a ve stredu, kdy jsem mel prihlasku odevzdavat, jsem vyrazil na studijni nechat si ji potvrdit prodekanem. Pani na PEO se tvarila, jako kdyby pred rozhovorem se mnou pojedla citron. Na moji zadost mi odvetila, ze na schuzky s prodekanem se pry objednava a rozhodne se k nemu nedostanu dneska. Co na tom, ze nikdy driv jsem to nepotreboval a prodekan tam ocividne byl :-). Zatvaril jsem se na ni nestastne a nakonec svolila, ze se ho teda milostive zepta. Pan Jelinek je nastesti hodne v pohode (z drivejsi zkusenosti, mel jsem ho na algoritmizaci) a prijal me. Potvrzeni zadosti zabralo celkem tak 20 vterin i s podpisem (jen se podival na prumer, podepsal a potrasl mi rukou) a tak nevim, proc s tim byly takove problemy :-). Potvrzenou zadost jsem odnesl slecne Bilove do ISC a ta ji bez problemu prevzala.
Nasledovaly testy z anglictiny. Testu jsem se nebal a moje ocekavani splnily. Myslim, ze byly tak na urovni FCE, mozna trochu lehci. Jedina trochu zapeklita cast byla esej, ve ktere jsem mel popsat vyhody noveho strukturovaneho studia. Nemohl jsem si ale za boha vzpomenout na pojmy graduate/undergraduate (magristr/bakalar), takze jsem to vsemozne okecaval :-). Dopadlo to dobre a z pisemneho testu jsem ziskal 18 bodu z 20. Pruchozi hranice byla 10 bodu a prekvapilo me, ze i z tak lehkeho testu se naslo 15 lidi, kteri se pres tuto hranici nedostali. V tuhle chvili nas bylo 45 na 30 mist a cekalo nas ustni. Postupne jsem se dozvidal podminky prijeti a trosku ztracel sebevedomi. Z jednoho zdroje (nevim jak moc byl duveryhodny) jsem se dozvedel, ze se celkovy vysledek pocita ze 4 rovnocennych casti, pisemneho testu, ustniho pohovoru, ucasti v ISC a podobnyho programech a z prumeru. Clenem ISC jsem nebyl a kdyz jsem tohle zjistil, uz bylo pozde to zmenit (nakonec by se byvalo jeste slo prihlasit, ale to mi prislo nesportovni).

Ustni pohovor probihal ve velmi uvolnene atmosfere. Pani zkousejici nas brala po dvojicich, byla z Recka a prislo mi, ze neumi anglicky o moc lip nez ja :-). Jeji finalni "Áj em changry" (I am hungry s reckym prizvukem) bylo nejspis uz schvalne hodne prehnane. Jinak pohovor probihal stylem, ze ja jsem mluvil a ona provokovala :-) at uz narazkami na to, ze jsem Prazak, nebo na mou podporu Tibetu. Nedelalo mi problemy ji odpovidat a hadat se. Nevim, jestli je to idealni taktika, ale neslo jen tupe pritakavat, aspon jsme to oba brali s usmevem :-). Trochu jsem zastinil meho kolegu (ktery byl z Turnova a provokovan nebyl, asi vazne mela neco proti Prazakum), ale s tim se nedalo nic delat. Bylo po pohovoru a ted uz jen zbyvalo cekat na vysledky. Ty se objevili po tydnu a s nimi prisla i pozitivni zprava, ze jsem se do Ameriky dostal.

Tesne pred ohlasenim vysledku mi prisel mail od slecny Bilove, jestli nechci prehodnotit svoje poradi univerzit. Na prvnim miste jsem mel Kansas State University, na druhem uni v Milwaukee a na tretim El Paso. V mailu bylo psano, ze Milwaukee ma lepsi uroven a je vice technicka. Tuto nabidku jsem odmitl. V Kansasu bude mnohem ruznorodejsi prostredi a take jede vice Cechu. Kdyz uz nic jineho, aspon bude dobra parta.

Kdyz uz jsem prijaty, domluvili jsme si schuzku, na ktere nam Katka Bilova (lepsi, nez psat porad tu slecnu, nebo to nechat bez prijmeni :-)) povedela, co vsecko musime v nejblizsi dobe sehnat. Nasledujici 2 tydny se nesli v duchu behani po uradech a shaneni formalit. Prvni byl potreba transcript - seznam veskerych studijnich vysledku v anglictine. Mezinarodni veci nastesti resi jina pani, nez moje standardni referentka. Tato byla velice prijemna a transcript byl za 2 hotovy. Druha vec byl takzvany affidavit, coz je cestne prohlaseni vaseho sponzora o tom, ze v pripade vasi krize v USA je schopny vas zasponzorovat. K nemu jsme meli pridat potvrzeni z banky o dostatku penez na uctu. Nebylo ale uplne jasne, co a jak mame presne dodat. Ve vetsine bank nejsou urednici schopni, ani ochotni takove potvrzeni v anglictine a v dolarech vydat. Minuli studenti toto vetsinou nejak obesli (napriklad ukecali bankovni urednici, aby jim potvrdila jejich vlastni preklad). Ja jsem po nekolika telefonickych rozhovorech s Ceskou sporitelnou zjistil, ze anglicke vypisy oficialne vydavaji, ale jenom na jedne pobocce v Praze (v Rytirske ulici). S mamou jsme tam vyrazili a za nekrestanskych 600 Kc nam velice ochotne urednice potvrzeni vytiskly. Cele tohle mi prislo nesmyslne, protoze potvrzeni stacilo na 370 dolaru a letenka stoji aspon dvakrat tolik :-). Potom jsme jeste museli s affidavitem zajit k notari pro potvrzeni podpisu. Tam me prekvapil velice ochotny pan, ktery vse velice ochotne potvrdil (anglictina nedelala problem) za krasnych 71 korun :-).

Nyni uz jen zbyvalo napsat motivacni dopis a vyplnit prihlasku. Motivacni dopis mi dal vazne zabrat. Nakonec jsem vytvoril 3/4 stranky, ale takovy blabol uz snad nikdy muset psat nebudu. Chvalil jsem Kansas, chvalil jsem USA a chvalil jsem sebe. Muj plan byl napsat to po americku, cili short, pathetic and confident. Nakonec jsem neco vytvoril, ale pokud by bylo velke mnozstvi zadatelu na moje misto, nemyslim si, ze bych mel velkou sanci :-). Prihlaska pak uz byla jednoducha. Vsechny dokumenty jsem uspesne predal Katce Bilovy. Vypadala spokojene, takze snad bude vsecko v poradku. Ted uz jen doufam, ze K-State nebude mit zadne vyhrady a budu moci zazadat o studijni vizum do USA.

Celý příspěvek