18. prosince 2009

California 3: Los Angeles and Las Vegas

Ahoj, posledni prispevek z Kalifornie prichazi trosku se zpozdenim. Poslednich nekolik tydnu bylo dost silenejch a vygradovalo to poslednim, zkouskovym tejdnem. Vcera jsem absolvoval vsechny moje zkousky (tri dvouhodinovy v rade, doporucuju zazit, 3 red bully byly malo), ale o uspechu by se dalo polemizovat. Vysledek se dozvim nekdy kolem stedryho dne, tak mi drzte palce.
Minule jsem vas opustil pri vyjezdu z narodnich parku. Nasim dalsim cilem byl libovolny Motel 6 blizko centra LA. Nasli jsme jeden hned vedle hlavniho Hollywoodskyho bulvaru a tak jsme nevahali a vyrazili. Cena byla tentokrat trochu vetsi, ale porad to vyslo na 20 dolaru na noc i s parkovanim a internetem, coz neni spatny. Jeste vecer jsme vyrazili projit se po Walk of Fame, znamym chodniku s hvezdickama. Urcite to stoji za to videt, vsude spousta lidi (a hrozne moc zebraku), svitici obchody a restaurace a hlavne hvezdy znamejch osobnosti. Vrcholem vecera byl objev hvezdy Chucka Norrise, se kterou jsme si zapozovali (ja s Tomasem, holky se do toho moc nemely :-)).

Dalsi rano jsme vyrazili opet na Walk of Fame, kde jsme meli sraz s Davidem a Vojtou, kteri prijeli autem z Kansasu, pres San Diego a v LA uz byli nekolik dni, ubytovani v hotelu u Venice Beach. Konecne jsme uvideli Hollywood Sign, i kdyz jenom hodne z dalky a taky Chinese Theater, kde se odehrava spousta velkejch udalosti a premier a kde jsou v betonu otisky rukou a podpisy vsech moznejch znamejch osobnosti. Los Angeles je obrovsky a nic moc tam neni, nase cile byly videt Beverly Hills a plaze, kde se tocila Pobrezni Hlidka (pro ctenare znale Pratel, vsichni vime, v cem spociva genialita toho serialu a proc jsme to museli videt).
Beverly Hills je hezka snobska ctvrt, spousta zelene a preplacanejch domku, ale bydlet bych tam chtel. Pred kazdym domem minimalne 3 luxusni auta a nikde ani noha. Udelali jsme par fotek s napisem Beverly Hills a vyrazili dal. Kousicek od BH je Rodeo Drive, coz by mela bejt nejkomercnejsi ulice na svete. Nevim, co je na tom pravdy, ale rozhodne jsem tolik ukrutne predrazenejch obchodu pohromade jeste nikdy v zivote nevidel.

K Venice Beach jsme dorazili po chvili, nakonec to nebylo tak daleko, jak kluci strasili. Videli jsme tradicni budky Pobrezni hlidky, pisek, taky zazili teplo na kratasy na konci listopadu a potom se uz rozloucili s klukama a vyrazili smerem na Las Vegas. Plan byl dojet co nejdal a tam prespat ve vhodnym Motelu 6 (nejlevnejsi za celou dobu, s internetem 10 dolaru na noc). Nakonec jsme zakotvili v malickym mestecku uprostred pouste, blizoucko od outletovyho centra, na dikuvzdani vecer pred cernym patkem. Cernej patek vymysleli prodejci v USA, je to den hned po dikuvzdani a je to nejvetsi nakupni den na svete. Ve vsech obchodech (i online) jsou obrovsky slevy a lidi jsou jako sileny. Tem slevam jsme neverili, ale samozrejme jsme si to chteli vyzkouset a tak jsme o pulnoci vyrazili do blizkyho outletovyho centra. To bylo neuveritelne nacpany lidma, vsude vazne velky slevy a dost velka zima. Nakoupili jsme si vsichni docela dost, ja nejaky darky a dokonce i neco malo pro sebe. Zjistili jsme s Tomasem, ze nas nakupovani bavi mnohem vic, nez holky, coz je teda trosku smutny :D. Neslo to ale jinak, kdyz tam byly tak obrovsky slevy. Dalsi den rano jsme vstali a koupili si evropskou snidani v mistnim supermarketu. Bageta a croissanty s pomazankovym maslem a kafem a dzusem nam vsem uplne uzasne sedla a jeste dlouho na to budeme vzpominat. Dali jsme si ji na lavickach v parku a vyrazili smer LV.

Prvnim cilem po ceste bylo zlatokopecky mestecko Calico (ghost town). Vstup byl lidovych 10 dolaru za auto a stalo to za to. Skanzen zlatokopeckyho mestecka s dobovyma napisama a budovama, indiani a kovbojove obsluhujici, zdarma prohlidka dolu a spousta dalsich veci. Bylo to vazne pekny.

Cestou dal jsme se jeste stavili v Mojave National Preserve, coz je v podstate hrozne dlouhatansky nic, obsypany tu a tam nejakym kaktusem, s obrovskejma horama na obzoru. Jeli jsme po uplne rovny silnici dost daleko, nikde ani noha, ani auto, jenom obcas cedule "Pozor na zelvy". Nevim, co bysme delali, kdybysme pichli a pribehla na nas nejaka zuriva zelva. Tou dobou uz jsme jeli na uzkou rezervni pneumatiku a jenom se modlili, aby vydrzela jeste ten kousek do LV.

Vegas baby! Do Las Vegas jsme dorazili s prichazejicim vecerem (v listopadu se uz stmiva hrozne brzo) a stavili se cestou nazacatku mesta jeste v jednom Outletovym centru. Tady jsme objevili znacku Ecko a neuveritelne zlevnenej obchod. Na vsecko v obchode byla sleva 30%, slevy se scitaly, takze jsem poridil krasny tricka po deseti dolarech, dziny zlevneny z 75 dolacu na finalnich 15 a dalsi skvely kousky. Po skvelejch nakupech jsme jeli dal do centra, zarici mesto bylo vazne pekny. Dostali jsme se do motelu (tentokrat to byl jinej, nez sestka, cena byla 16 dolaru na noc, ale meli jsme kazdej svoji vlastni luxusni postel a dva pokoje. Vyrazili jsme na obhlidku LV a videli to, co na nas normalne zira jenom z filmu. Obrovsky zarici hotely s kasiny, vsude pasaci "stripterek" a miliony lidi. Na prvni pohled to bylo dost ohromujici, ale byli jsme dost uslapany a vsude to bylo hrozne daleko, takze jsme si kousek prosli a vratili se spat do motelu. Tady jsme se potkali s klukama, ktery dorazili v dobe naseho pobytu v Outletu. Ve Vegas jsme stravili dalsi dva dny a moje zjisteni bylo, ze pokud nejste zavislaci na hazardu, tak je to mesto na jeden vecer. Stoji ho za to videt, ale jinak tam nic moc zajimavyho neni. Jedno kasino jako druhy, vsude naprosto tragicky osoby hazejici do automatu jeden ctvrtak za druhym, pripadne rovnou s kreditkou pichlou do automatu. Bylo to dost smutny. Nejhorsi bylo kasino pro deti, kde se sice do automatu normalne cpaly prachy, ale vyhrat se mohly jen takovy kuponky, za ktery si mohlo dite nakoupit plysaky (nebo hrat dal). Hruza. Navstivili jsme Atomic museum, ktery bylo docela pekny, dal Tomas vyhral z prvniho ctvrtaku v automatu 50 dolaru a nasledne prohral 75 v pokerovym turnaji :-). Vecer jsme vyrazili na letiste a tam pockali na nas let ve dve rano. Cestu zpatky (s nesmyslnym prestupem v Houstonu) jsme prospali a svezi v pondeli vyrazili do skoly.

Vylet do Kalifornie byl skvelej, Las Vegas me trosicku zklamalo, ale urcite stoji za to videt. Uz jenom kvuli filmum, stejne jako Los Angeles. Pokud budete mit na vyber, urcite jedte radsi do San Francisca. Pokud jste docetli az sem, tak obdivuju vasi trpelivost :-), snazil jsem se to zestrucnit, ale vic to neslo.


Celý příspěvek

9. prosince 2009

California 2: National Parks

Ahoj,

v minulym dile jsem se s vami rozloucil odjezdem ze San Francisca. Nas Pontiac uhanel smerem na vychod k narodnim parkum bez problemu, dokonce i ja jsem se dost rychle srovnal s automatickou prevodovkou (neni nic jednodussiho, nez ridit na osmiproudy dalnici s automatem a tempomatem :-)). Prvni nase zastavka byl Stanford. Stanford je jedna z univerzit Ivy League a cil naseho budouciho studia :-). Trvalo nam sice chvili ho najit, ale stalo to za to. Architektura byla podle Tyny ukrutna, ale nam se tam docela libilo. Zvlast tri budovy, jedna Hewletta, druha Packarda a treti Billa Gatese. V Americe je normalni, ze se alumni (absolventi) staraji o svoji skolu, pokud maji prachy. Spousta spickovejch firem z IT vysla ze Stanfordu, krome HP a Microsoftu i treba Google.

Google byl nas dalsi cil. Proto jsme sjeli z dalnice na dalsim sjezdu oznacenym "Silicon Valley". Sidlo Googlu je krasny, vsude nizky budovy, spousta stromu, akorat nas bohuzel nepustili dovnitr, tak jsme si to aspon objeli v aute. V jednom okne jsme videli odreagovavajici se pracovniky hrajici Wii.

Nas cil byl dojet vecer co nejpozdejc do hotelu co nejbliz Yosemitskymu narodnimu parku. Uz se stmivalo a my porad jeste nemeli, kde prespat. Stavili jsme se jeste nakoupit v Outletovym centru na okraji SF. Ja si koupil mikinu, ktera mi byla ukradena v hostelu, prvni z vyhodnych nakupu, Ecko za 25 dolacu. V Outlet centru jsme objevili stanek s internetem (jinak je v USA s netem normalne dost problem) a tam nasli hezkej motel 6 s neuveritelnou cenou 51 dolacu za noc pro 4. Samozrejme jsme tomu moc neverili, ale po overeni telefonatem jsme meli jasno, kde prespime. Cesta vedla jeste par hodin pres hory a kolem krasnyho, mesicem osvicenyho jezera, kde jsme si dali romantickou zastavku :-).

Do motelu jsme dorazili dost pozde vecer a cena byla vazne takova. Pro prvni osobu to stalo snad 40, pro druhou 6, pro treti a ctvrtou po trech. Motel byl presne takovej, jakej znate z americkejch filmu, vstup do pokoju venku z ochozu, bazen, okno na ochoz. Sice jsme meli jen jeden pokoj, ale zase vlastni zachod a sprchu a ranec rucniku. Velkou postel jsem sdilel s Tomasem (holky se chtely rozdelit, ale prece si Tomase nenecham vzit :D). Rano jsme vstali v nekrestanskou hodinu (asi v 8) a vyrazili. Chteli jsme si dat nekde snidani a nahodou jsme objevili uplne klasicky americky filmovy bistro. Dali jsme si tradicni snidani (ze ktery uz jsem dost sick :-)) - omeletu, hash browns (takovy divny brambory) a toasty. Kafe nam dolejvala slicna servirka jakmile hladina v hrnku klesla pod pulku, voda byla tradicne zdarma. Cisnice znala vsecky ostatni lidi v bistru jmenem, ptala se jak se maji deti a jaky je dikuvzdani, proste to co zname z filmu.

Potom uz jsme konecne vyjeli smerem na Yosemite. Cesta byla nadherna, najednou se pred nami zvedly hory a mi jeli po serpentinach mezi nima. Bylo to docela daleko (jeste s horskymi limity), ale auto jelo, slunicko svitilo a tak nam to docela uteklo. Cely park (a cesta k nemu) lezi v udoli, kde to bylo vazne uzasny. Nikde ani noha (kdo by taky jezdil do prirody na konci listopadu, kdyz muze doma rozdavat diky) a vstup do parku za 10 dolacu za auto. V parku samotnym se dost jezdi autem (ami turistika) a vzdycky nekde zastavite a jdete se kousek porozhlidnout. Vsude okolo byly vysokansky hory, vodopady a stromy. V centru parku (kde uz par lidi bylo) jsme se zeptali, kam se tak vyplati zajet a nasledne na radu strazcu vyrazili na turu do kopce. Adela, ktera byla zrejme znavena vytrvalym sezenim v aute, nasadila dabelsky tempo primo do nejstrmejsiho kopce a my jsme meli co delat, abysme stacili (ale nejsme masla, ktery by se nechaly udolat holkou, tak jsme to prekousli :-)).

Odmenou nam byla nadherna vyhlidka (ke ktery jsem se radsi moc nepriblizoval), par strazcu parku, vtipne nas zdravici "Hola, bon giorno, bonjour", no netrefili se :-), a taky par krkavcu. Na vyhlidce jsme to otocili a bezeli zpatky k autu. Dali jsme si druhy kolo nasi oblibeny hry "Frajeri nezerou" a zase od snidane nic nemeli (my s Tomasem jsme zradne koupili maly bagetky, holky mely pech).

Nasim cilem cestou zpatky byl nejdriv sekvojovej predvoj (hlavni sekvojovej park nas cekal az den na to). Tam jsme bohuzel dorazili uz za stmivani, takze to nestalo tolik za to. Nas vecerni plan byl dorazit do mestecka co nejbliz Sequioa National Parku a prespat opet v Motelu 6. Tomas jako spolujezdec uplne selhal a zacal usinat (coz mi zrovna k energii nepridalo) a jeste navic jsme se zasekli v zacpe. Zastavili jsme proto u pumpy, kde jsme Tomase odkazali na zadni sedadlo a dopredu si sedla Adela, ktera tuhle roli plnila rozhodne mnohem lip :-). Po kratkym obcerstveni u pumpy (a pullitru kafe) uz jsme bez prestavek dorazili az k motelu (kterej byl snad jeste levnejsi). O dalsich udalostech se doctete v dalsim dile :-). Sbohem a satecek.

Štítky: , , , , , , , ,


Celý příspěvek

4. prosince 2009

California: San Francisco

Ahoj, po delsi dobe se ozyvam z Kansasu. Minuly tyden bylo dikuvzdani a tak jsme vyrazili poprve na delsi road trip. Nase sestava se sestavala ze ctyr lidi, samozrejme jsem mezi nimi byl ja, dale Tomas, Tyna a Adela. Naplanovali jsme tenhle vyjezd mesic dopredu a koupili letenky tak, abysme to uz nemohli zmenit :-). Letenky staly celkem 300 dolacu, coz je docela dost, odlet byl v sobotu z Kansas City a navrat v pondeli za osm dni v 9 rano. Cestu jsme meli naplanovanou dost podrobne a nakonec se nam podarilo plan splnit (na 120 procent :-)).


O prvnim miste nasi cestu napisu v tomhle prispevku. Prilitli jsme do San Francisca v sobotu v 11 hodin mistniho casu. Naseho biologickyho casu bylo uz 13 a ponevadz jsme ten den vstavali v 5 rano (timto hrozne moc dekuju Vratovi za odvoz), nesnidali a leteli, byli jsme uz ponekud hladovy. Rozhodli jsme se dopravit nejdriv do hostelu a az potom vyrazit na jidlo. Cesta z letiste jela docela dobrym metrem az kousek od naseho hostelu. Ten byl skoro v centru, uz dopredu jsme si zjistili, ze ma na internetu nejlepsi hodnoceni snad ze vsech hostelu v americe. Stal sice trosicku vic, nez ostatni, ale tech 27 dolaru za noc za to stalo. Vsichni zamestnanci byli uplne v pohode, vetsinou vypadali trosku zhuleny :-). Byli jsme ctyri a tak jsme dostali samostatnej pokoj. Hlad uz vazne zacinal utocit a tak jsme nevahali, hodili veci na pokoj a vyrazili zkoumat krasy velkomesta.

San Francisco bylo uz na prvni pohled neco uplne jinyho, nez Manhattan, nebo Kansas City. Po 3 mesicich v Americe to byl trosku sok, protoze SF vypada prekvapive docela evropsky. Jezdi tam mensi auta, hodne lidi chodi pesky, nebo jezdi hromadnou dopravou a vetsinou nejsou na prvni dojem tak pratelsky, jako v Kansasu.
Hledani jidla se nam trosicku protahlo, puvodne jsme meli limit 5-6 dolaru a neco, kde jsme jeste nejedli (to jsem prosazoval ja). Zjistili jsme ale, ze v SF je ponekud draz, nez v Manhattanu. S pribejvajicim casem se penezni limit zacinal pomalu zvysovat a naroky snizovat. Nakonec jsme prosli tak 4 mile a zacala nase hra "Frajeri nezerou" protoze jsme se do vhodny restaurace dostali az tak mezi ctvrtou a patou mistniho casu, to znamena kolem sesty naseho, bez snidane a obeda docela vykon :-). Zakotvili jsme v mistni cinsky restauraci a objednali si tak ruzne co nam padlo do oka. Cena kolem 8 dolaru nas v danou chvili netrapila. Jidlo bylo bleskove hotovy my meli konecne co zakousnout. Stazeny zaludky nam sice nenechaly snist moc, ale i tak to bylo dobry :-). Prvni den jsme si nakoupili trosku alkoholu, na utuzeni kolektivu. Navic byla na hostelu jeste Moustache party, takze jsme nalepili knirky a meli dalsi chlast zadarmo. Tomas s Adelou vyzunkli flasku malyho bů a ja s tynou jsme si dali jedno vino. Spolu se zdarma rozdavanym rumem s kolou se nakonec vecer zvrhnul v skvelou diskuzi na vsecky mozny temata a nekolik free her kulecniku, ve kterejch jsem pokazdy vyhral (!!! pro ty, co vedi, jak hraju kulecnik).

Ze zajimavosti, ktery stoji za to videt v San Franciscu, bych vyzdvihnul nejklikatejsi ulici na svete (vypada vazne dost dobre), potom tradicni strmy ulice, Pier 39 a Bubba Gump shrimps a samozrejme Golden Gate Bridge. My jsme frajeri, a tak jsme dosli na Golden Gate pesky (i zpatky). Po celym dnu chozeni po SF jsme byli uz dost unaveny, takze jsme se nedostavili na vecerni promitani filmu 2001: Vesmirna Odysea v hostelu. Nebudu tu popisovat jednotlivy pamatky, myslim, ze fotky to ukazou lip nez slova, tak se kochejte.



Golden Gate Bridge jsme zastihli pri zapadu slunce a teda stal za to :-).



A dokonce i pro nas meli restauraci :-). Indicky retezec, ktery jsme pak nasledne videli i ve Vegas.



Posledni vec, co jsme v SF udelali je, ze jsme pujcili auto a se mnou jako ridicem vyrazili na cestu dal. Co se stalo potom si prectete v dalsim prispevku :-).

Dalsi fotky najdete tady.


Celý příspěvek