California 2: National Parks

Ahoj,

v minulym dile jsem se s vami rozloucil odjezdem ze San Francisca. Nas Pontiac uhanel smerem na vychod k narodnim parkum bez problemu, dokonce i ja jsem se dost rychle srovnal s automatickou prevodovkou (neni nic jednodussiho, nez ridit na osmiproudy dalnici s automatem a tempomatem :-)). Prvni nase zastavka byl Stanford. Stanford je jedna z univerzit Ivy League a cil naseho budouciho studia :-). Trvalo nam sice chvili ho najit, ale stalo to za to. Architektura byla podle Tyny ukrutna, ale nam se tam docela libilo. Zvlast tri budovy, jedna Hewletta, druha Packarda a treti Billa Gatese. V Americe je normalni, ze se alumni (absolventi) staraji o svoji skolu, pokud maji prachy. Spousta spickovejch firem z IT vysla ze Stanfordu, krome HP a Microsoftu i treba Google.

Google byl nas dalsi cil. Proto jsme sjeli z dalnice na dalsim sjezdu oznacenym "Silicon Valley". Sidlo Googlu je krasny, vsude nizky budovy, spousta stromu, akorat nas bohuzel nepustili dovnitr, tak jsme si to aspon objeli v aute. V jednom okne jsme videli odreagovavajici se pracovniky hrajici Wii.

Nas cil byl dojet vecer co nejpozdejc do hotelu co nejbliz Yosemitskymu narodnimu parku. Uz se stmivalo a my porad jeste nemeli, kde prespat. Stavili jsme se jeste nakoupit v Outletovym centru na okraji SF. Ja si koupil mikinu, ktera mi byla ukradena v hostelu, prvni z vyhodnych nakupu, Ecko za 25 dolacu. V Outlet centru jsme objevili stanek s internetem (jinak je v USA s netem normalne dost problem) a tam nasli hezkej motel 6 s neuveritelnou cenou 51 dolacu za noc pro 4. Samozrejme jsme tomu moc neverili, ale po overeni telefonatem jsme meli jasno, kde prespime. Cesta vedla jeste par hodin pres hory a kolem krasnyho, mesicem osvicenyho jezera, kde jsme si dali romantickou zastavku :-).

Do motelu jsme dorazili dost pozde vecer a cena byla vazne takova. Pro prvni osobu to stalo snad 40, pro druhou 6, pro treti a ctvrtou po trech. Motel byl presne takovej, jakej znate z americkejch filmu, vstup do pokoju venku z ochozu, bazen, okno na ochoz. Sice jsme meli jen jeden pokoj, ale zase vlastni zachod a sprchu a ranec rucniku. Velkou postel jsem sdilel s Tomasem (holky se chtely rozdelit, ale prece si Tomase nenecham vzit :D). Rano jsme vstali v nekrestanskou hodinu (asi v 8) a vyrazili. Chteli jsme si dat nekde snidani a nahodou jsme objevili uplne klasicky americky filmovy bistro. Dali jsme si tradicni snidani (ze ktery uz jsem dost sick :-)) - omeletu, hash browns (takovy divny brambory) a toasty. Kafe nam dolejvala slicna servirka jakmile hladina v hrnku klesla pod pulku, voda byla tradicne zdarma. Cisnice znala vsecky ostatni lidi v bistru jmenem, ptala se jak se maji deti a jaky je dikuvzdani, proste to co zname z filmu.

Potom uz jsme konecne vyjeli smerem na Yosemite. Cesta byla nadherna, najednou se pred nami zvedly hory a mi jeli po serpentinach mezi nima. Bylo to docela daleko (jeste s horskymi limity), ale auto jelo, slunicko svitilo a tak nam to docela uteklo. Cely park (a cesta k nemu) lezi v udoli, kde to bylo vazne uzasny. Nikde ani noha (kdo by taky jezdil do prirody na konci listopadu, kdyz muze doma rozdavat diky) a vstup do parku za 10 dolacu za auto. V parku samotnym se dost jezdi autem (ami turistika) a vzdycky nekde zastavite a jdete se kousek porozhlidnout. Vsude okolo byly vysokansky hory, vodopady a stromy. V centru parku (kde uz par lidi bylo) jsme se zeptali, kam se tak vyplati zajet a nasledne na radu strazcu vyrazili na turu do kopce. Adela, ktera byla zrejme znavena vytrvalym sezenim v aute, nasadila dabelsky tempo primo do nejstrmejsiho kopce a my jsme meli co delat, abysme stacili (ale nejsme masla, ktery by se nechaly udolat holkou, tak jsme to prekousli :-)).

Odmenou nam byla nadherna vyhlidka (ke ktery jsem se radsi moc nepriblizoval), par strazcu parku, vtipne nas zdravici "Hola, bon giorno, bonjour", no netrefili se :-), a taky par krkavcu. Na vyhlidce jsme to otocili a bezeli zpatky k autu. Dali jsme si druhy kolo nasi oblibeny hry "Frajeri nezerou" a zase od snidane nic nemeli (my s Tomasem jsme zradne koupili maly bagetky, holky mely pech).

Nasim cilem cestou zpatky byl nejdriv sekvojovej predvoj (hlavni sekvojovej park nas cekal az den na to). Tam jsme bohuzel dorazili uz za stmivani, takze to nestalo tolik za to. Nas vecerni plan byl dorazit do mestecka co nejbliz Sequioa National Parku a prespat opet v Motelu 6. Tomas jako spolujezdec uplne selhal a zacal usinat (coz mi zrovna k energii nepridalo) a jeste navic jsme se zasekli v zacpe. Zastavili jsme proto u pumpy, kde jsme Tomase odkazali na zadni sedadlo a dopredu si sedla Adela, ktera tuhle roli plnila rozhodne mnohem lip :-). Po kratkym obcerstveni u pumpy (a pullitru kafe) uz jsme bez prestavek dorazili az k motelu (kterej byl snad jeste levnejsi). O dalsich udalostech se doctete v dalsim dile :-). Sbohem a satecek.

Celý příspěvek

Zdravim vás všechny znovu s další malou zprávičkou z Kansasu. Tentokrát se pokusim už bejt stručnější. Dneska jsem na záchodech opět narazil na hi-tech umyvadlo. Je to krásná ďoura ve zdi, do který strčíte ruce, stríkne na vás mejdlo a následně tak akorát vody a rovnou vás i vysuší. Na něm je cedulka "Help us save the environment". Tahle cedulka by se mohla zdát normální v Evropě, ale tady mi přišla dost absurdní. Ještě jsem nikdy nepotkal zemi, ve který by se tak hrozivě moc plýtvalo. Klimatizace jede nezávisle na počasí v každý budově nonstop. Na oknech jsou cedulky: "neotvírat, pustit klimatizaci". Jakmile si kdokoliv sedne do auta, automaticky pustí klimatizaci naplno. Každý druhý auto je obrovskej truck, ve kterym se obvykle veze jeden 20ti letej týpek a prohlíží si okolí. Všude se pořád svítí. Šunka z obchodu přichází v plastový krabičce, ve který je plastovej uzavíratelnej pytlík, ve kterym je v neuzavíratelnym obalu konečně šunka :-). Třídění odpadu tady samozřejmě nikdo ani trošičku neřeší. Všude se pořád jezdí autem (klidně 50 metrů). Naši host families jezdili autem k obchodu, kolem kterého potom pro zdraví chodili kolečka :-). Do tohohle už potom zapadá obrovská hromada odpadů z fast foodů úplně samozřejmě :-).
Protohle včechno mi přijde cedulka na umyvadle, abychom chránili životní prostředí, dost absurdní. Nejhorší je, že Amíkům vážně přijde, že když si budou mít ruce v umyvadle iron mana, vážně to životní prostředí zlepší a neuvědomují si to všechno ostatní.

Celý příspěvek