Golf course
Ahoj holoto líná,
další tejden uplynul a já se znovu dokopal k tomu, abych mezi vás zase rozhodil trochu vědění a poznatků. Vaše škola/zaměstnávání/nic nedělání vás určitě neuspokojuje a tak čtete tenhle článek. Na mně teď je, aby to nebyla úplná ztráta času. No co se dá dělat, jdeme na to.
Dneska nám skončil golfovej kurz. Pro neznalé a nesečtělé mého blogu, navštěvovali jsme tady jednou týdně dvouhodinovku golfu. Je to tělocvik za jeden kredit a spousta z nás byla dostatečně nalákána reporty předchozích studentů.
První cestu na golf na kole jsem už popsal v jednom z předchozích příspěvků. Hřiště je docela dost daleko, takže jsme naštěstí už na druhou jízdu ukecali jednoho hrozně hodnýho Amíka (jménem Adam), kterej byl dokonce ochotnej se pro nás jednou obrátit, páč nás bylo moc (bylo mi ho líto). Vždycky jsme si dobře pokecali. Tak od třetí jízdy jsme ho vždycky ujišťovali, že příště už určitě budeme mít auto... Vyšlo to až na předposlední lekci.
Kurz probíhal pod vedením dvou trenérů. Jeden měl úplně skvělej přízvuk, nejspíš texaskej, nádherně protahovanej. Úplně se hodil na roli typickýho americkýho trenéra. Všechno nám opakoval desetkrát (takže už víme že hrajeme back ... and through, back ... and through), ale po chvílí hraní golfu jsme zjistili, že se vážně hodí poslouchat. Není to jako většina sportů, kdy stačí jenom přijít, popadnout pálku/raketu/nohu/ruku a hrát. Pokud se o něco takovýho pokusíte u golfu, bude to bolet, dost. Po prvních lekcích jsem vždycky pricházel domů rozlámanej, zničenej, s puchejřema na rukou. Vymlátili jsme spoustu krtků, ale naštěstí né nic dalšího.
Začátky jsou vždycky tvrdší. Po několika pokusech si ale už většina z nás vysloužila pochválení od druhého trenéra. Ten si pamatoval spoustu Čechů a vždycky nás komentoval zvučným "dóbry". Jedinej Destil měl frajersky potréněno z Čech, takže nás ostatní zpočátku strkal do kapes. Časem ale přestával bejt rozdíl tak markantní.
Skvělá věc na golfu byla, jak se člověk strašně zlepšuje hodinu od hodiny. Každou hodinu bylo vidět, že hole cinkaj v lepší a lepší tónině a míčky lítaj jak kdyby byly naložený v red bullu. Blížila se postupně hodina H, kdy jsme měli konečně opustit odpaliště a dostat se na hřiště.
Tam ale teda teprve přišla bída na kozáky (nebo jak se to řiká). To, co nám tak krásně lítalo na tréninkovym odpališti, na hřišti najednou nešlo. Tráva na greenu a fairwayi už nebude co bejvala. Míčky lítaly všude, jenom ne rovně. Tráva často taky a spousta stromů stála v cestě jinak perfektním úderům. Stoprocentně jsme si taky dokázali, že dobrý skóre se nahrává při puttingu na greenu, ne při dlouhatánskejch drivech. Většina z nás dopadla tragicky a počet odpalů atakoval dvojnásobek paru. Jedinej Destil trochu zaperlil. Další hodiny to už bylo lepší a já se musim pochlubit, že jednou se mi podařilo dokonce dát par.
Poslední hodinu jsme zakončili testíkem a poslední hrou golfu. Tentokrát pod dozorem kamery a dalších 4 spoluhráčů byly výsledky opět tragický. Naštěstí už ale víme co je slice and hook, kdo by toužil po téhle znalosti, bez který se v podstatě ani nedá žít, tak ať dá vědět. Abych to shrnul, golf byl super a určitě si ho zapíšu v příštím semestru znovu. V Čechách mi to bohužel už asi v nejbližší době nevyjde (tady stojí golf normální částky, není to sport pro snoby) a tak bych si toho rád užil co nejvíc.
Štítky: Amerika, golf, k-state, Kansas State University, perla, studium, USA
Počet komentářů: 0:
Přidat komentář
Odkazy na tento příspěvek:
Vytvořte odkaz
<< Domovská stránka