8. září 2009

Americký fotbal

Ahoj,
v mezinárodním studentském centru (ISC) byla na začátku semestru akce zvaná Purple Pride, kde nám vyprávěli, jak to tady chodí. Byla možnost tady vyhrát lístky na zahajovací zápas sezóny amerického fotbalu. Naštěstí většina mezinárodních studentů Purple Pride vynechala, takže na 50 lidí se rozdávalo 25 lístků. Čtyři z nás lístek vyhráli a já jsem byl mezi nimi.
Zdroj Fotky z Kansasu


Když jdete v Manhattanu na americký fotbal, vždycky musíte začít tailgatingem. Jde v podstatě o to, že přijedete autem na parkoviště před stadionem 2-3 hodiny před zápasem, otevřete zadní dveře auta, vybalíte jídlo a pořádně se nacpete :-). Takovou akci pro nás výherce uspořádalo i ISC. V 3:30 (zápas začínal v 6:10) nás vyzvedli a dovezli na příjemnej plácek kousek od stadionu, kde jsme si dali překvapivě něco jinýho, než hamburgery a hotdogy. Jídlo bylo dobrý (tradičně, ještě jsem tu snad neměl špatný jídlo) a bylo ho dost (taky v USA nepřekvapí :-)). Po jídle jsme tam další hodinu a půl střídavě seděli, nebo procházeli ostatní tailgating party. Nikde jsem nezahlédl alkohol (nesmí se pít na veřejnosti), ale jídla byly všude hromady. Asi půlhodiny před zápasem vedoucí zavelely a my jsme vyrazili. Všude byly mraky lidí v fialové barvě a stovky aut.
Zdroj Fotky z Kansasu

Když jsme čekali ve frontě, tak kolem nás průvodem prošel i marching band. Tentokrát ale už i ve výbornejch uniformách :-).
Zdroj Fotky z Kansasu

Po vystání fronty a krátký hádce s kontrolorem lístků (od příštího zápasu moje práce :-) ) jsme se konečně dostali na stadión. Měli jsme snad nejhorší místa ze všech, úplně v koutě. Ale bylo docela slušně vidět na plochu. Na stadiónu bylo plno (50 000 lidí).
Zdroj Fotky z Kansasu

Tady v Kansasu začíná každý zápas tradičně příchodem marching bandu a představením roztleskávaček. Dost znatelně to někomu připomíná spartakiádu, mně spíš čínskou vojenskou přehlídku. Zástupy v uniformách pochodující jeden za druhym za zvuků pochodový hudby... Je to ale docela dobrej pohled :-).
Po tom všem už konečně začal tak moc očekávanej fotbal. K zápasu jsem šel jenom s povrchní znalostí pravidel (okoukanou z americkejch filmů) a těšil jsem se na dlouhý sprinty, srážky, kličkování hráčů, dlouhatánský kopy, spoustu gólů a akcí - prostě americkej fotbal jako z filmu.
Abych to zkrátil, filmy přehánějí. Hodně. Tenhle sport je to nejnudnější, co jsem kdy v životě viděl. Shodli jsme se s ostatníma, že kdybysme měli stejnou dobu jenom sedět a zírat do zdi a přemýšlet, bylo by to možná zábavnější. Hru samotnou hrají dva týmy, v každym je hráčů jak much. Stoupnou si proti sobě v řadách, jedna řada vezme míč, který je mezi nimi, řady se do sebe zaklesnou. Míč se předá jednomu z hráčů, který stojí za řadou. Ten se rozběhne do chumlu, udělá tak 5 kroků, všichni protihráči se na něj vrhnou a on spadne :-). Tohle trvá tak 5 vteřin, potom mají všichni 40 vteřin na dohodnutí taktiky na další rozehrání míče. Míčem se skoro vůbec nehází, mlýn (tak se řiká těm řadám v rugby, nevim jestli tady) se po každym rozehrání hejbne tak o 5 metrů. To je tak všecko. Za celou první třetinu padnul jedinej gól, když to jeden hráč z ničeho nic kopnul. Jinak se nestalo vůbec nic. Je to podobně zábavný, jako koukat na přetahování lanem :-). Takže jsme s Tomášem odešli po první čtvrtině. Ostatní, kteří si to zaplatili (dali za to 20 dolarů!!!) tam vydrželi až do konce. Potom prej byl hezkej ohňostroj, ale nevim, jestli to stálo za to :-).
Tady na americký fotbal chodí celý rodiny po generace. Naše hostfamily má už 30 let ty samý místa. Chodí jak holky, tak kluci. Nechápu, jak to může někoho bavit. Navíc pokud se bavíte s amíkem o socceru, tak vám řekne, že je to nudná hra. Asi proto, že to není dost americký :-).

Štítky: , , , , ,


Celý příspěvek

15. června 2009

Vízum na ambasádě

Ahojda, tak už dlouho jsem nepřispěl žádným objevným článečkem týkajícím se naší společný cesty do států. Ještě než začnu psát, tak držím place Vojtovi N. a dalším, kterí ještě nedostali svoje acceptance dopisy. Snad všecko přijde co nejdřív. Vyřizování víza jsem se trochu bál, protože se toho muselo vyplnit hodně a možnost chyby u průměrně zmateného studenta FELu je dost velká. Snad to nakonec dobře dopadlo.

Potom, co přišel zvací dopis do kansasu jsem si zařídil pohovor na ambasádě. Stránky ambasády určitě každej z vás snadno vygooglí :-). Pohovor zařizujete vyplněním formuláře D-156. Otázky ve formuláři jsou dost osobní a hodně z nich úplně jasně vybídá k požadované odpovědi (třeba: Účastnil jste se holocaustu? ano/ne, Jste členem teroristické organizace? ano/ne :-) Případně jestli jsem prostitutka, nebo pasák :-) ). Některé další dělaly trochu větší problém, takže pokud se někde zaseknete, napište mi mail a poradím, jak jen budu umět. Termín pohovoru jsem si domluvil na dnešek, čili patnáctý červen. Nebylo moc volných termínů o moc dříve, počítejte tak s měsícem čekání. Já chtěl mí na vše dost času, ale stejně to nakonec dopadlo tak, že jsem všecko řešil na poslední chvíli.

Co všechno potřebujete k pohovoru?




  • Formulář D-156 - s tím není problém, vytisknete ho hned po vyplnění, bez něj vás nepozvou na pohovor.


  • Formulář D-157 a D-158 - jeden z těchto formulářu je jen pro kluky. Obsahují opět vcelku triviální dotazy.


  • Fotku o rozměrech 5x5cm - tu jsem si vytiskl na fotopapír na domácí tiskárně, zdá se, že nevadila.


  • !!!!!Pas!!!!!!


  • Obálku - na obálce musí být napsané vaše jméno, adresa a telefon. Když bůh dá, tak vám v ní zpátky pošlou pas s vízem.


  • Doklad o zaplacení všech poplatků - pro měsíc červen je to 2620 Kč za pohovor (v květnu to bylo o 250 víc), dále 185 pro kurýrní službu za dovezení pasu.


  • Doklad o zaplacení SEVISního poplatku - Nemilej fakt, že mám zaplatit i SEVIS jsem se dozvěděl v sobotu 2 dny před pohovorem. Nejdřív jsem se trochu lekl, protože na stránkách SEVISu psali, že expresním kurýrem přijde potvrzení do týdne, normalním do tří týdnů. Nakonec ale naštěstí stačí vytisknout potvrzení, které se objeví, jakmile kreditní kartou zaplatíte poplatek 200 dolarů.

V tuhle chvíli jsem byl s poplatky na necelých 7 tisících, takže jsem byl před pohovorem docela nervózní :-). Do baťohu jsem na poslední chvíli ještě pribalil index, dopis o přijetí na magistra a moje a rodičů výpisy z banky. Schůzku na ambasádě jsem měl domluvenou na 8:30, ale pro jistotu jsem plánoval dorazit už na osmou a porozhlédnout se. Taky jsem nevěděl, kde přesně velvyslanectví je (po kolejích z Malostranského náměstí směrem na Újezd, první ulicí doprava do kopce :-) snadné). Už při příchodu ulicí mě bedlivě pozorovalo několik tajných i netajných policistů. Okoli ambasády se jimi jen hemží :-). Naštěstí prohledávají auta, takže mě nechali nerušeně projít. Už v době mého příchodu byla před vchodem fronta asi osmi lidí. Postavil jsem se nakonec a čekal, dokuď neotevřou. Ambasáda by měla otevírat v osm, ale musíte počítat s akademickou čtvrthodinkou. Nejprve vás přejede starší, ale o to vtipnějsí, pán z ochranky jakymsi proužkem, který by měl změnit barvu v případě, že jste se doma váleli v nitroglycerinu. Barva zůstala stejná po zkontrolování celé fronty, takže nás začali konečně pouštět dovnitř. Připravte se na to, že vás tam pustí jen v případě, že máte domluvenou schůzku a jste na seznamu. U vstupu musíte vypnout a odevzdat veškerá elektronická zařízení a projít kontrolou jak na letišti.
V přijímací místnosti jsem už jenom nalepil fotku na formulář D-156 (byla tam hromada lepidla :-)) a zařadil se do fronty k okýnku (1, nebo 2). Slečna (češka) za přepážkou si ode mě všechno vzala a poslala mě čekat na další předvolání. K dalšímu pohovoru bohužel volá američan, kterému děla dost značný problém vyslovit česká jména :-). Vojta ale překvapivě zvládnul, takže jsem po chvilce běžel k okýnku (4). Tady teprve odevzdáváte otisky prstů (překvapivě všech) a jste opět odesláni čekat, nejspíš teď zjišťují, jestli vás nemají v databázi.
Po sejmutí otisků a dalším krátkém čekání už přišel zlatý hřeb dopoledne, a to pohovor s američankou. Povídáte si s ní přes přepážku, ale je tam docela klid a nic neruší. Její první otázka byla, co tam jedu dělat (lámanou češtinou). Když jsem řekl, že studovat, zeptala se, jestli může anglicky. Po mém samozřejmém "no problem" už to šlo trošku svižněji. Slečna byla milá, ptala se na to, kam jedu studovat, na jak dlouho, jaký obor, taky jestli hlavně pro zábavu, nebo jestli se chci i něco naučit. Potom jí zajímalo, co studuji v Čechách a v jakém jsem ročníku (tady chtěla index - nezapomenout - a ještě jsem jí vrazil pozvánku na magistra :-) ). Zakončila to krásným "Everything seems to be fine" a oznámila, že můžu očekávat pas s vízem do čtyř dnů. Na její pozdrav "Have a nice trip" jsem očekávaje "Have a nice day" odvětil "you too", což mi hned došlo, ale aspoň jsem jí rozesmál :-).
Takže vám hodně štestí k pohovoru a have a nice day :-).

Štítky: , , , , , , , ,


Celý příspěvek

17. března 2009

Schůzka s Lisou z KSU

Pokud ještě včera Lisa z Colorada nějaké iluze o češích měla, tak teď už je určitě nemá. A kdo je Lisa? Studentka architektury (která je mimochodem stejně stará jako my, ale ve škole o 2 roky výše), která přijela jako výměnný student z K-State (stejně jako KSU je to zkratka pro Kansaskou univerzitu). Byla pozvána na naší včerejší schůzku s lidmi, co taky jedou studovat do Kansasu. A ještě je to navíc člověk, kterej potvrzuje mojí stereotypní představu o lidech z USA :-). Všichni, co jsem zatím potkal, jsou open-minded, easy-going a ukecaný a vysmátý :-).

Jak bylo?


Včerejší večer začal na české poměry tradičně. První hospoda odmítla naší rezervaci bez záruky toho, že budeme jíst. Tohle se nemůže stát snad jinde než u nás. Samozřejmě už tam nikdy nepůjdem, což ale musel chápat i ten číšník... Místo toho Týna zamluvila hospodu U Kavalíra. Z letmého pohledu na jejich stránky a jídelní lístek mi připadala jako taková luxusnější restaurace, ale nakonec se ukázala býti hodně v pohodě :-). Určitě tam ještě zavítáme. Jediné, ale zato dlouhé a tučné, mínus byly záchody. Jeden záchod na celou hospodu je opravdu málo, ještě navíc s tím že místnost měla tak 1 čtvereční metr a vždycky při východu jsem se zasekl mezi dveře a záchod :-). Scházeli jsme se dost postupně a nakonec nás bylo myslim 8.
Host večera byla Lisa Allen z Utahu. Je tu na půl roku jako graduate student z KSU. Na škole byla už 4,5 roku takže znala opravdu všecko a byla neuvěřitelně ochotná a sdílná. Dokonce si přinesla blok, do kterýho si psala, co by nás zajímalo s tím, že nám to potom zjistí. Věc, která mě vážně potěšila byla, že jsem jí rozuměl v podstatě všecko, co povídala :-). Jeden z mála zádrhelů byly Bruggy, ale tak jak jsem mohl odhadnout, že se to čte "brůž"? :-)

Informace a zajímavosti


Napíšu sem i pár věcí, které se týkají studia a jsou aspoň trošku zajímavé. Za prvé zpráva, že koleje na KSU jsou jako na Strahově. Lise sice okamžitě došlo co řekla, ale už se to nedalo vzít zpátky :-). Nakonec to tam nebude asi tak hrozné, ale stylem to bude podobné - malý pokoj, společné záchody a sprchy na chodbě a tak. Neměl jsem úplně dobrej pocit z našeho neustálýho ptaní na ceny kolejí, bytů a tak. Myslim, že v USA se to tolik neřeší, ale holt jsme chudí studentíci :-).
Lisa mi potvrdila věc, kterou jsem už předem trochu tušil. Lepší než na kolejích to bude ve školních apartmánech. Sehnat místo bude ale asi trochu těžší. Dále potěšila informace, že je snadné zapsat si naprosto libovolný předmět z jakékoliv katedry. My můžeme mít maximálně 15 kreditů na semestr, Lisa povídala, že ona měla průměrně 17, ale že i tak měla spoustu volného času. Doufám teda, že to bude zvládnutelný.
Trošku mě nepotěšila zpráva, že sklenička vína bude v americe stát 7 dolarů, ale co se dá dělat.
Lisa nám ukázala její kalendář s plány na cesty po Evropě. Po půl roce toho uvidí tak desetkrát víc z Evropy než my všichni dohromady :-). Taky se tak mimoděk zmínila, že nevolila Obamu, za což by si asi při současných náladách v Evropě zasloužila medaily za odvahu :-).

A na závěr


Nakonec se informativní večer dost zvrhnul v obyčejnej chitchat. Lisa se snažila (až to bylo vidět) neurazit naší národní hrdost, takže samozřejmě Praha je nejhezčí a ČVUT je lepší než KSU a češi jsou lepší než američani :-). Nevim do jaký míry to bylo hraný, ale rozhodně to nebylo nepříjemný. S přibývajícím večerem a alkoholem v krvi se pokec vážně rozjel :-). Lisa celou dobu poctivě odpovídala a snažila se vyhovět všem. Chvílema mi jí bylo i trošičku líto :-).
Doufám, že Lisa přijde příště, protože s ní byla sranda. Už pro její počítání česky od 1 do deseti ten večer stál za to :-). Pokusim se nedělat si z ní tolik legraci, ale zdálo se, že to docela brala :-)



Štítky: , ,


Celý příspěvek

16. února 2009

Studium v USA


Jelikoz se mi podarilo dostat se na pristi rok na studium do USA, rozhodl jsem se o tom zacit psat blog :-) Pokusim se pravidelne pridavat, jake budou dalsi pokroky. Nyni jsem ve stadiu podavani prihlasky.
Co me zatim prekvapilo je, ze z celeho CVUT (ani nevim, kolik desitek tisic lidi tady je :-)) se na studium v USA prihlasilo jen 60 lidi na nejakych 30 mist. Z toho jeste vetsina byla od nas z fakulty. To je vazne neuveritelny, na jakekoliv humanitni skole je dostat se do zahranici (mimo erasmus) skoro nadlidsky ukol.

Vsechno zacalo tim, ze se kamarad (ktery bohuzel nasledne prijimacim pohovorem neprosel) jednou v hospode zminil, ze v prosinci probihaji testy na prijeti na studium v Americe. Zkousel to uz rok predtim a podle jeho popisu se jen o kousicek nedostal a bylo to jednoduche. Dlouho jsem premejslel, jestli jet, ci nejet. Na anglicke testy jsem si veril, ale jet studovat tak daleko neni jenom tak :-). Nakonec mi pri rozhodovani pomohlo i to, ze jsem prosvihl terminy Erasmu (necekal jsem, ze se prijimaci rizeni uzavira v pulce listopadu).

Prvnim krokem bylo vyplneni prihlasky. Samozrejme jsem vsechno nechal na posledni chvili a ve stredu, kdy jsem mel prihlasku odevzdavat, jsem vyrazil na studijni nechat si ji potvrdit prodekanem. Pani na PEO se tvarila, jako kdyby pred rozhovorem se mnou pojedla citron. Na moji zadost mi odvetila, ze na schuzky s prodekanem se pry objednava a rozhodne se k nemu nedostanu dneska. Co na tom, ze nikdy driv jsem to nepotreboval a prodekan tam ocividne byl :-). Zatvaril jsem se na ni nestastne a nakonec svolila, ze se ho teda milostive zepta. Pan Jelinek je nastesti hodne v pohode (z drivejsi zkusenosti, mel jsem ho na algoritmizaci) a prijal me. Potvrzeni zadosti zabralo celkem tak 20 vterin i s podpisem (jen se podival na prumer, podepsal a potrasl mi rukou) a tak nevim, proc s tim byly takove problemy :-). Potvrzenou zadost jsem odnesl slecne Bilove do ISC a ta ji bez problemu prevzala.
Nasledovaly testy z anglictiny. Testu jsem se nebal a moje ocekavani splnily. Myslim, ze byly tak na urovni FCE, mozna trochu lehci. Jedina trochu zapeklita cast byla esej, ve ktere jsem mel popsat vyhody noveho strukturovaneho studia. Nemohl jsem si ale za boha vzpomenout na pojmy graduate/undergraduate (magristr/bakalar), takze jsem to vsemozne okecaval :-). Dopadlo to dobre a z pisemneho testu jsem ziskal 18 bodu z 20. Pruchozi hranice byla 10 bodu a prekvapilo me, ze i z tak lehkeho testu se naslo 15 lidi, kteri se pres tuto hranici nedostali. V tuhle chvili nas bylo 45 na 30 mist a cekalo nas ustni. Postupne jsem se dozvidal podminky prijeti a trosku ztracel sebevedomi. Z jednoho zdroje (nevim jak moc byl duveryhodny) jsem se dozvedel, ze se celkovy vysledek pocita ze 4 rovnocennych casti, pisemneho testu, ustniho pohovoru, ucasti v ISC a podobnyho programech a z prumeru. Clenem ISC jsem nebyl a kdyz jsem tohle zjistil, uz bylo pozde to zmenit (nakonec by se byvalo jeste slo prihlasit, ale to mi prislo nesportovni).

Ustni pohovor probihal ve velmi uvolnene atmosfere. Pani zkousejici nas brala po dvojicich, byla z Recka a prislo mi, ze neumi anglicky o moc lip nez ja :-). Jeji finalni "Áj em changry" (I am hungry s reckym prizvukem) bylo nejspis uz schvalne hodne prehnane. Jinak pohovor probihal stylem, ze ja jsem mluvil a ona provokovala :-) at uz narazkami na to, ze jsem Prazak, nebo na mou podporu Tibetu. Nedelalo mi problemy ji odpovidat a hadat se. Nevim, jestli je to idealni taktika, ale neslo jen tupe pritakavat, aspon jsme to oba brali s usmevem :-). Trochu jsem zastinil meho kolegu (ktery byl z Turnova a provokovan nebyl, asi vazne mela neco proti Prazakum), ale s tim se nedalo nic delat. Bylo po pohovoru a ted uz jen zbyvalo cekat na vysledky. Ty se objevili po tydnu a s nimi prisla i pozitivni zprava, ze jsem se do Ameriky dostal.

Tesne pred ohlasenim vysledku mi prisel mail od slecny Bilove, jestli nechci prehodnotit svoje poradi univerzit. Na prvnim miste jsem mel Kansas State University, na druhem uni v Milwaukee a na tretim El Paso. V mailu bylo psano, ze Milwaukee ma lepsi uroven a je vice technicka. Tuto nabidku jsem odmitl. V Kansasu bude mnohem ruznorodejsi prostredi a take jede vice Cechu. Kdyz uz nic jineho, aspon bude dobra parta.

Kdyz uz jsem prijaty, domluvili jsme si schuzku, na ktere nam Katka Bilova (lepsi, nez psat porad tu slecnu, nebo to nechat bez prijmeni :-)) povedela, co vsecko musime v nejblizsi dobe sehnat. Nasledujici 2 tydny se nesli v duchu behani po uradech a shaneni formalit. Prvni byl potreba transcript - seznam veskerych studijnich vysledku v anglictine. Mezinarodni veci nastesti resi jina pani, nez moje standardni referentka. Tato byla velice prijemna a transcript byl za 2 hotovy. Druha vec byl takzvany affidavit, coz je cestne prohlaseni vaseho sponzora o tom, ze v pripade vasi krize v USA je schopny vas zasponzorovat. K nemu jsme meli pridat potvrzeni z banky o dostatku penez na uctu. Nebylo ale uplne jasne, co a jak mame presne dodat. Ve vetsine bank nejsou urednici schopni, ani ochotni takove potvrzeni v anglictine a v dolarech vydat. Minuli studenti toto vetsinou nejak obesli (napriklad ukecali bankovni urednici, aby jim potvrdila jejich vlastni preklad). Ja jsem po nekolika telefonickych rozhovorech s Ceskou sporitelnou zjistil, ze anglicke vypisy oficialne vydavaji, ale jenom na jedne pobocce v Praze (v Rytirske ulici). S mamou jsme tam vyrazili a za nekrestanskych 600 Kc nam velice ochotne urednice potvrzeni vytiskly. Cele tohle mi prislo nesmyslne, protoze potvrzeni stacilo na 370 dolaru a letenka stoji aspon dvakrat tolik :-). Potom jsme jeste museli s affidavitem zajit k notari pro potvrzeni podpisu. Tam me prekvapil velice ochotny pan, ktery vse velice ochotne potvrdil (anglictina nedelala problem) za krasnych 71 korun :-).

Nyni uz jen zbyvalo napsat motivacni dopis a vyplnit prihlasku. Motivacni dopis mi dal vazne zabrat. Nakonec jsem vytvoril 3/4 stranky, ale takovy blabol uz snad nikdy muset psat nebudu. Chvalil jsem Kansas, chvalil jsem USA a chvalil jsem sebe. Muj plan byl napsat to po americku, cili short, pathetic and confident. Nakonec jsem neco vytvoril, ale pokud by bylo velke mnozstvi zadatelu na moje misto, nemyslim si, ze bych mel velkou sanci :-). Prihlaska pak uz byla jednoducha. Vsechny dokumenty jsem uspesne predal Katce Bilovy. Vypadala spokojene, takze snad bude vsecko v poradku. Ted uz jen doufam, ze K-State nebude mit zadne vyhrady a budu moci zazadat o studijni vizum do USA.

Štítky: , , , , , ,


Celý příspěvek