Milý deníčku,
v sobotu jsem zažil můj první Halloween v životě. I přes různý zádrhele se to nakonec podařilo dobře. Jinde na těchto stránkách můžežete narazit na trošku šťavnatější článek, ale tady bych to rád vzal z gruntu.

S většinou ostatních Čechů jsme se rozhodli, že poněvadž je to náš první a zároveň asi poslední Halloween v životě, užijeme si ho jak se patří. Jako první plán jsme měli dostat se na nějakou Sorority party. Samozřejmě, že potlačit instinkty léty pěstované na felu, se nepodařilo. Většina z nás ani žádnou sororitku nezná, natož aby se jí vnutila na party. Nakonec jsme naplánovali večer tak, že navštívíme dvě party, na které jsme byli pozvaní, a následně se přesuneme do Aggievillu (místní chlastací čtvrť plná barů a hospod).


Jako první jsme potřebovali sehnat kostým. Vyrazili jsme v pátek před Halloweenem do krámů nakupovat. Finanční limit většiny z nás byl 20 dolarů za masku. První jsme zapadli do armády spásy, kde ale neměli nic kromě učebnice starcraftu :-) (pro neznalé, asi 13 let stará hra). I to nic tam dost páchlo. Rozhodli jsme se pro obchody na trochu vyšší úrovni (na nižší by to snad ani nešlo, museli bysme začít prohrabávat popelnice). Záhy jsme zjistili, že obchody s kostýmy jsou plné kostýmů pro děcka a holky. Pro kluky jich měli pomálu a navíc za těžký prašule.

V tuhle chvíli jsme měli v plánu několik nouzových masek. První byl duch. Není to nijak originální, prostě prostěradlo s třema ďourama, dvě na oči, třetí na brčko (přece duch nebude celej večer na suchu. Druhá nouzovka bylo jít za bandu kreténů (prostě se vůbec nepřevlíct) a třetí nějakou tradiční věc jako mumii/zombii.

Jak je vidět, byli jsme poněkud zoufalí, ale zachránil nás Walmart (něco jako Tesco v ČR - mají tam všecko v trochu pofidérní kvalitě). Oddělení masek sice nebylo nijak bohatý, ale zato hodně laciný. Po chvíli uvažování si tomáš vybral masku Smrtě a já s Tomášem jsme se rozhodli pro upíry (plášť, zoubky a makeup maskérů filmových hvězd). Vojta vzal ze zoufalství jen zuby (lepší, než drátem do oka) a David byl rozhodlej jít za mp3 přehrávač.

V den D, večer V jsme se sešli u mě na pokoji pořádně se namalovat. Poněvadž už nejsme malí kluci a všichni to samozřejmě naprosto skvěle zvládáme, hrdě jsme odmítli pomoc Zuzky a jali se malovat. Na zadní krabičce byl naštěstí aspoň stručnej návod, z okolních obrázků vidíte, že to dopadlo docela dobře a strašidelně.

Jako první jsme se stavili na Rave u nás na koleji. Rave je normálně postavenej na drogách a chlastu, ale tohle se tu samozřejmě nesmí, tak to bylo bez toho. Měli tu fakt krásně udělaný místo a tady jsem potkal krásnou sestřičku, se kterou jsem vyfocenej v předchozím článku. Upřímně, nebyla do konce večera nikým a ničím trumfnutá.

Na první normálnější party jsme dorazili s obligátním hodinovým zpožděním (očekávajíc, že už bude v plnym proudu). Všechno se odehrávalo v maličkatym bytečku, kde bylo namačkáno asi 50 hodně podivnejch lidí. Nebudu křivdit, hostitelka Hannah byla v pohodě a cvičitelka Whateverwashername byla taky milá. Ostatní ale byli ... zvlástní. Party silně přidalo, že nebyl přítomnej vůbec žádnej alkohol (což aspoň maličkato zvedla irská whisky z placatky nalitá do horkýho jablečnýho moštu). Možná si dokážete představit, co to bylo za obrovskou zábavu. Jediná věc, která nás těšila, byla, že naše kostýmy byly silně nadprůměrné (pořizovací cena upíra - 13 dolarů i s umělou krví).

Po chvilce strávené čistě ze slušnosti jsme se přesunuli na party ke Christine (jedna naše známá Američanka). Kluci si tu vyzkoušeli Beerstand (stoupnete si na ruce, někdo vás drží, vrazí se vám pípa do pusy a schválně, kolik vteřin dovedete pít). Dále jsme hráli Baseball (chlastací hra, podobná jako Beerpong, Amíci jsou na chlastací hry dost ujetý).Všichni lidi kolovali tam a zpátky jako blázni, očividně navštěvujíc hodně různejch party najednou. Nemam rád pivo a tak jsem v lednici ukořistil něco podivnýho, červenýho, v láhv od mountain dew. Bylo mi řečeno, že v tom je i vodka.
Možná v tom něco bylo, ale rozhodně to nebylo cejtit. Na naše vodky s džusem v poměru 1:1 to rozhodně nemělo :-). Vypil jsem za chviličku asi 3/4 litru a teda začínal jsem to pomaličku cejtit, asi to bylo zrádnější, než vypadalo.

Podle americký tradice jsme v půlce party vyrazili do Aggievillu. Všude bylo spoustu krásnejch masek a ještě krásnějších holek v nich :-). Vlezli jsme do jednoho z přeplnených barů a ja si objednal první a poslední drink večera, krásnou a výbornou Margaritu za 3.25. Číšnice byly oblečeny tak, že si určitě dýškem vydělaly víc než dost. Tady jsme potkali holky od nás, chvíli poseděli, pokecali (už jsme zůstali jen my, upíři) a potom se pakovali na koleje. Bylo kolem třetí ráno a časový posun nám prodloužil večer o hodinu.

Halloween se podařil, neopili jsme se, potkali jsme spoustu Amíků a prohlídli spoustu kostýmů. Atmosféra stála za to a určitě bych to chtěl zažít ještě někdy. Pokud jste dočetli až sem, tak jste dost dobrý, trošku moc jsem se rozkecal :-).

Celý příspěvek

Všechno v USA není dokonalý, dneska mi přišel opravenej telefon, ale co tomu předcházelo vám povím dneska. Před odjezdem do USA jsem si pořídil novej telefon. Vzhledem k tomu, že v USA se kromě GSM používá ještě spousta novejch sítí, chtěl jsem si koupit Quadband. Nakonec sem se rozhodl pro Nokii n79. Sítě tady jsou vážně divný, hodně lidem tady českej telefon vůbec nefungoval, pokrytí signálem není ani zdaleka tak dobrý, jako v Čechách (Praze). Bonus mojeho telefonu byla ještě wifi, takže jsem mohl skypovat domů z mobilu.

V průběhu září jsem ale při cestě do menzy docela tvrdě štrejchnul kapsou o hranu stolu v menze. Jako na potvoru jsem tam měl mobil a když jsem ho potom vyndal z kapsy, zjistil jsem, že má prasklej LCD displej. Překvapivě bylo krycí sklíčko úplně netknutý. Po chvilce nadávání na to, jakej je můj telefon křáp, jsem se jal vyhledávat opravny telefonů v okolí. Záruku jsem rovnou vzdal, musel bych čekat na Vánoce do Prahy a ještě všichni známe přístup českých servisů k záručním opravám.
První servis, kterej jsem objevil mi napsal, že telefon opraví za 115 dolarů. 2000 mi teda přišly trochu hodně. Samozřejmě v ceně nebylo započítaný poštovný tam a zpátky. Po dalším hledání mi druhý obchod napsal, že to opraví za 80 dolarů a třetí v Kansas City dokonce za 55. Rozhodl jsem se pro třetí opravnu, protože to bylo blízko (relativně) a kluci mi do KC mohli mobil hodit.
V tuhle chvíli už jsem byl asi 14 dní bez telefonu. V opravně mi řekli, že do týdne dostanou náhradní displej a pak mi to hned pošlou. Abych to zkrátil, trvalo to 2 týdny a několik e-mailů (prej objednali displej pro špatnej telefon) a pak už jsem jim po telefonu nadiktoval údaje o kreditce (čehož jsem se teda hodně moc bál, tady v USA je to úplně normální, ale v Čechách bych to teda neriskoval). V tuhle chvíli jsem byl na dvou a půl tejdnech od odeslání telefonu. Čekal jsem, že mi dorazí tak do dvou dnů, ale očividně jsem to podcenil, protože opravenej telefon dorazil po dalších 10ti dnech. Celkem to teda trvalo 28 dní, mnoho vyměněných emailů a nervů :-). Naštěstí mám už telefon doma, takže všechno dobře dopadlo. Konečně už nemusim používat počítač jako budík, je to vážně opruz. Překvapivě jsem zjistil, že mam na telefonu víc kreditu, než když jsem ho kupoval :-). To jsou ty místní bonusy.

Celý příspěvek

Dnešní příspěvek vám zaručeně nevyrazí dech, ale zajímavá témata pomalu dochází a tak se budete muset spokojit i s tématy poněkud chudšími. Dnešní mě už delší dobu štve. Tady v Kansasu je totiž počasí úplně na prd. Jeden by čekal, že jsme tady zakopaný uprostřed kontinentu a tak by tu mohlo bejt aspoň maličkato stálejší. Není to ale pravda, před tejdnem jsem si koupil bundu, protože tady byla taková zima, že to skoro nešlo vydržet. Teploty těsně nad nulou, do toho pršelo a fučel vítr. Hned potom, co jsme si všichni nakoupili teplý oblečení se oteplilo a po třech dnech po nákupu bylo tak 25 stupňů a bylo to tak akorát na kraťasy a tričko. Dneska se zase ochladilo a zase prší a po jízdě na kole jsem měl pocit, že mi upadnou ruce v zápěstí.
Při takovymhle počasí není divu, že jsou tady všichni pořád nemocný a že Kansas je hlavní centrum prasečí chřipky v USA. Minulej tejden jsem si hypochondricky nakoupil asi za 20 dolarů prášky na chřipku a nachlazení (vědom si toho, že neléčená chřipka trvá tejden a léčená sedum dní), takže jsem dost dobře zásobenej na to, co přijde :-). Co tak ale čítám a slýchám, tak v ČR je taky počasí nějaký zcvokatělý.
Tak jsem si už dost postěžoval a vylil srdíčko a slibuju, že příště si vyberu něco aspoň trošku zajímavýho. Třeba už příště přijde tornádo, před kterejma tady varuje ranec značek na každý budově.

Celý příspěvek

Ahoj holoto líná,

další tejden uplynul a já se znovu dokopal k tomu, abych mezi vás zase rozhodil trochu vědění a poznatků. Vaše škola/zaměstnávání/nic nedělání vás určitě neuspokojuje a tak čtete tenhle článek. Na mně teď je, aby to nebyla úplná ztráta času. No co se dá dělat, jdeme na to.
Dneska nám skončil golfovej kurz. Pro neznalé a nesečtělé mého blogu, navštěvovali jsme tady jednou týdně dvouhodinovku golfu. Je to tělocvik za jeden kredit a spousta z nás byla dostatečně nalákána reporty předchozích studentů.

První cestu na golf na kole jsem už popsal v jednom z předchozích příspěvků. Hřiště je docela dost daleko, takže jsme naštěstí už na druhou jízdu ukecali jednoho hrozně hodnýho Amíka (jménem Adam), kterej byl dokonce ochotnej se pro nás jednou obrátit, páč nás bylo moc (bylo mi ho líto). Vždycky jsme si dobře pokecali. Tak od třetí jízdy jsme ho vždycky ujišťovali, že příště už určitě budeme mít auto... Vyšlo to až na předposlední lekci.

Kurz probíhal pod vedením dvou trenérů. Jeden měl úplně skvělej přízvuk, nejspíš texaskej, nádherně protahovanej. Úplně se hodil na roli typickýho americkýho trenéra. Všechno nám opakoval desetkrát (takže už víme že hrajeme back ... and through, back ... and through), ale po chvílí hraní golfu jsme zjistili, že se vážně hodí poslouchat. Není to jako většina sportů, kdy stačí jenom přijít, popadnout pálku/raketu/nohu/ruku a hrát. Pokud se o něco takovýho pokusíte u golfu, bude to bolet, dost. Po prvních lekcích jsem vždycky pricházel domů rozlámanej, zničenej, s puchejřema na rukou. Vymlátili jsme spoustu krtků, ale naštěstí né nic dalšího.

Začátky jsou vždycky tvrdší. Po několika pokusech si ale už většina z nás vysloužila pochválení od druhého trenéra. Ten si pamatoval spoustu Čechů a vždycky nás komentoval zvučným "dóbry". Jedinej Destil měl frajersky potréněno z Čech, takže nás ostatní zpočátku strkal do kapes. Časem ale přestával bejt rozdíl tak markantní.
Skvělá věc na golfu byla, jak se člověk strašně zlepšuje hodinu od hodiny. Každou hodinu bylo vidět, že hole cinkaj v lepší a lepší tónině a míčky lítaj jak kdyby byly naložený v red bullu. Blížila se postupně hodina H, kdy jsme měli konečně opustit odpaliště a dostat se na hřiště.

Tam ale teda teprve přišla bída na kozáky (nebo jak se to řiká). To, co nám tak krásně lítalo na tréninkovym odpališti, na hřišti najednou nešlo. Tráva na greenu a fairwayi už nebude co bejvala. Míčky lítaly všude, jenom ne rovně. Tráva často taky a spousta stromů stála v cestě jinak perfektním úderům. Stoprocentně jsme si taky dokázali, že dobrý skóre se nahrává při puttingu na greenu, ne při dlouhatánskejch drivech. Většina z nás dopadla tragicky a počet odpalů atakoval dvojnásobek paru. Jedinej Destil trochu zaperlil. Další hodiny to už bylo lepší a já se musim pochlubit, že jednou se mi podařilo dokonce dát par.

Poslední hodinu jsme zakončili testíkem a poslední hrou golfu. Tentokrát pod dozorem kamery a dalších 4 spoluhráčů byly výsledky opět tragický. Naštěstí už ale víme co je slice and hook, kdo by toužil po téhle znalosti, bez který se v podstatě ani nedá žít, tak ať dá vědět. Abych to shrnul, golf byl super a určitě si ho zapíšu v příštím semestru znovu. V Čechách mi to bohužel už asi v nejbližší době nevyjde (tady stojí golf normální částky, není to sport pro snoby) a tak bych si toho rád užil co nejvíc.

Celý příspěvek

Dneska odpoledne jsme psali jeden extremne tezkej test a tak mi prislo, ze nastala vhodna doba pro srovnani ceskyho a americkyho skolstvi. Vsichni jsme prijeli do Kansasu s perfektne udelanym a schvalenym studijnim planem. Uz v Praze jsme zjistili, ze spousta predmetu, ktery budeme absolvovat na FELu tady nema svoji obdobu.
Po prijezdu cekalo jeste vetsi prekvapko, spousta vybranejch predmetu se bud neotevrela, nebo otevrela v jinym meste. Nakonec jsme si vsichni vybrali relativne podobny predmety. Moje jsou Analyza algoritmu, Pocitacova a informacni bezpecnost, Pocitacova hra, Nemcina 4 a Golf.

Uznavam, ze je trosku absurdni studovat nemcinu v USA, ale nechci to prece za ten rok zapomenout. System vyuky na Uni tady se dost lisi od toho v CR. Od zacatku mi trochu pripomina ceskou stredni skolu. Kazdej predmet je dvakrat, nebo trikrat tejdne, hodiny trvaj jen 50 minut a dostavame extremne hodne ukolu. Na takovou nemcinu mam ukoly na kazdou hodinu. Rozdil v samotny vyuce uz tak velkej neni. Na nemcine je asi nejvetsi. Rozhodne se vic mluvi, nez gramatikuje. Nemcina 4 je nejvyssi level, ale z gramatiky se tu delaji dost zaklady. Zato ucitelka mluvi celou hodinu nemecky a divame se na nemecky filmy v nemcine. Zatim to zvladam rozhodne vic, nez bych po prvnim tejdnu cekal.
Analyza algoritmu je predmet, ze kteryho jsme dneska psali test. Ukoly kazdy tyden zaberou tak 4-5 hodin, test byl extremne tezkej (zvlast podle ostatnich) a ucitel je Dan jmenem Torben Amtoft. Ma trosku pekelnou vyslovnost a hodiny jsou extremne nudny. Nedaj se udrzet otevreny oci (nezavisle na poctu prospanych hodin/vypitych col).

Pocitacova bezpecnost se stava nejzabavnejsim predmetem. Celkove je to spis pocitacova nebezpecnost, protoze bereme a prakticky zkousime utoky a hackovani pocitacu. Ani byste neverili, jak je snadny zautocit na pocitac pomoci jednoduchy webovy stranky. Opet mame hrozne tezky ukoly, kazdy tyden jeden, vetsinou tak na 10-12 hodin. Tenhle predmet nas uci cinan s nicknamem Simon Xou. Cinsky jmeno nam ani pro jistotu nerek. Nezda se, ale ma docela dobrej smysl pro humor a je vylozene zapalenej pro vec.

Na pocitacovou hru jsme se poprve sesli v Pizza Hutu, je to hodne neformalni, schuzky castecne dobrovolny, dobre se povida anglicky, jak s ucitelem (Mike), tak s ostatnima. Prijde mi, ze vsichni Amici vedi uplnej prd, ale chovaj se strasne premoudrele :-). Nejakym nedopatrenim jsem byl jmenovanej lidrem Graphics tymu. No ja jsem kazdopadne machr, ale az takovej? :-)
Golf je kapitola sama o sobe, o nem bude dalsi prispevek.
Doufam, ze jste z tohohle kratkyho souhrnu videli, jak to tu chodi. My Cesi jsme si amatersky zapsali 2 predmety kodu 700 (sedmy rocnik, hodne pokrocily) a jeden kodu 600. Myslim, ze muzeme smele souperit o nejtezsi rozvrh na skole :-). Tak nam drzte palce, at to tady nejak provalcime.

Celý příspěvek

Hello my fellow Americans,

I have decided to write one post into my blog in English. This one is for those, who want to study abroad (i.e. all of you, some may not know it yet). I would like to recommend you the Czech Republic and tell you something about the country, where you shall spend a semester (or year) of your studies. Our university (Czech Tech) has a big established exchange program with K-State. Most of people I have met here know, where the Czech Republic is (it is far beyond my expectations). The Czech Tech is (as you have probably guessed) technical university. We have big departments of architecture, civic, mechanical and electrical engineering and a few others. We have a lot of subject to choose from (most of them in Czech, some in English) for 25000 people. But study is not the main reason to come to the Czech Tech.

You will come to the Czech Republic because:

• You will be living in the most beautiful city in the whole world. Prague has wonderful medieval architecture, a lot of historical buildings and even nice parks and nature around. We have very good system of public transportation (you certainly don’t need a car in Prague). Travelling by buses, trains and subway is cheaper and faster. The gasoline prices in the Czech Republic are very high (6 dollars per gallon).


• Europe is small and everything there is much more concentrated. The whole Europe is smaller than the US and every country is completely different. It takes you 3 hours to get to the Germany, 8 hours to get to the France and 12 to get to the GB. The Czech Republic has ideal position in the middle of Europe and with the Schengen treaty you can travel without passports in the EU.


• We don’t have alcohol prohibition. You can drink alcohol, when you are 18 years old. You can drink at dorms or outside. You can do whatever you want because you are an adult.


• Beer is very cheap and it is the best beer in the world. We don’t brew stuff like light beer, lime beer and others I have seen here. Have you ever heard the term “pilsner beer”? Pilsen is the city of beer in the Czech Republic. Beer costs approximately 1 – 1.5 dollars for half a liter (pint). It is cheaper than soft drinks.

You don’t come to the Czech Republic if you want to:

• Buy electronics, car or clothes. All of it is unbelievably expensive.


• Get fat. The large-sized meal in Czech fast foods is equal to the small-sized here in the states. It is also more expensive.


• Want to see big cars and big skyscrapers and big houses. If you want this, you should probably stay in America.

There is much more to say but I think that coming to study in Prague will be wonderful and I can recommend it to you. If you want to know more details, write me an email. And excuse my English, I know it is not perfect :-).

Celý příspěvek

Po prijezdu do USA mela vetsina z nas v planu najit si tady nejakou praci. Sice nemusime platit skolny ani ubytovani, ale pokud chceme cestovat, penize navic se vzdycky hodi. Meli jsme informace od predchozich studentu o ruznych typech praci, jejich vyhodach a nevyhodach. Vedeli jsme, ze v menze a v cateringu dostaneme praci kdykoliv a ze plati vsude priblizne stejne ($7.25 je minimalni mzda, vic nez $7.50 vam nikde nedaji).
Nase shaneni praci zacalo...

V Americe kazdy potrebuje Social Security number, je to vlastne neco jako nase rodny cislo, ale kazdy ho dostava az kdyz chce zacit pracovat. S jeho pomoci se treba prihlasite na svuj bankovni ucet, dostavate seky a identifikujete se. Prijde mi, ze se da dost snadno ukrast a zneuzit (na karticce neni fotka), ale snad nemam pravdu :-).

Na ziskani SSN musite byt v USA minimalne 10 dni. Chteli jsme zacit shanet praci hned po prijezdu, ale meli jsme smulu. Navic SSN vam vydaji, az kdyz mate od zamestnavatele potvrzeni o tom, ze vas vezme.
Jako prvni jsme vyrazili na catering. Zjistili jsme, ze nas urcite vezmou, ale pokud vyplnime prihlasku, uz tam musime pracovat. Proto jsme s tim radsi jeste pockali a jali se shanet praci kde jen se dalo jinde. Tady na univerzite existuje online system registraci do praci. Stacilo vyplnit prihlasku a bylo to. Na internetu je potom seznam praci, do kterych se muzete prihlasit. Vsude je treba vyplnit prihlasku a tu bud poslat emailem, nebo donest rucne. Vsude po vas chteji hrozne moc udaju, ktere jsou uplne irelevantni vzhledem k vybrany praci. Poslal jsem prihlasku na vsechny prace, ktery mely aspon neco malo spolecnyho s pocitacema (treba obsluha tiskarny :-) a dalsi). Docela jsem cekal, ze bude problem jednu z tech praci ziskat, takze jsem vyrazil na Job Fair. Ve velkym sale bylo spoustu stanecku od ruznych zamestnavatelu (my jako drzitele F1 viza muzeme pracovat jen na campusu, takze spousta z praci neni vubec pro nas). Nakonec me zaujalo trhani listku na fotbalovym stadionu (to bylo jeste predtim, nez jsem videl zapas) a prace v multimedialnim studiu (K-State TV).

Na trhani listku se mnou hned udelali interview (je to prece tezce kvalifikovana prace :-)) a rovnou me prijali. Prvni zapas jsem nestihl jako trhac, takze pred sebou mam jenom 5 zapasu. Za kazdej zapas dostanu maximalne 30 dolaru, takze je to vazne jenom privydelek.
Uplne nahodou jsem u nas na koleji narazil na prihlasku na pracovnika na recepci. Samozrejme jsem ji vyplnil (za pokus se nic neda) a asi za tyden mi prisla pozvanka na interview. To uz bylo dobry znameni, z ostatnich praci se nikde ani neozvali. Interview probihalo asi 15 minut a byl to krizovej vyslech, jedna otazka za druhou. Celkem jsem to zvladnul a tak jsem si veril, ze bych mohl praci dostat.
A vazne jo, za tyden mi prislo mailem potvrzeni, takze se ze me oficialne stal Community Advisor/Desk Advisor (hodne dobry jmeno pro Recepcniho/Projizdece kartickou :-)). Na treninku (placenym) jsem se dozvedel, ze budu stridave CA a DA. Prace DA spociva v tom, ze od 9 vecer sedite u dveri a od prichozich si berete karticky a projizdite strojkem. Pokud skoci zeleny svetylko, pustite je dovnitr. Nic co by cvicenej simpanz nezvladl. CA to ma trosku slozitejsi, za recepci pujcuje klice a pousti lidi dovnitr, pokud si zapomenou karticku. Taky obcas vyrizuje telefonaty. Uz mam za sebou 3 smeny, jednu jako DA od pulnoci do 3 do rana a dve jako CA od 9pm do pulnoci. Prace se mi libi, vetsinou je dost klid, muzu se bavit s Amikama a Americankama :-) a taky delat ukoly na notebooku, nebo si cist. Po tomhle tejdnu bych uz mel mit vydelano 90 dolaru, tak uvidime, jestli prileti do schranky.
Nakonec bych jenom dodal, ze se mi celkem ozvali jenom z jedny prace (zamitave) a v ostatnich me ignorovali...

Celý příspěvek

Ahoj,
v mezinárodním studentském centru (ISC) byla na začátku semestru akce zvaná Purple Pride, kde nám vyprávěli, jak to tady chodí. Byla možnost tady vyhrát lístky na zahajovací zápas sezóny amerického fotbalu. Naštěstí většina mezinárodních studentů Purple Pride vynechala, takže na 50 lidí se rozdávalo 25 lístků. Čtyři z nás lístek vyhráli a já jsem byl mezi nimi.

Zdroj Fotky z Kansasu

Když jdete v Manhattanu na americký fotbal, vždycky musíte začít tailgatingem. Jde v podstatě o to, že přijedete autem na parkoviště před stadionem 2-3 hodiny před zápasem, otevřete zadní dveře auta, vybalíte jídlo a pořádně se nacpete :-). Takovou akci pro nás výherce uspořádalo i ISC. V 3:30 (zápas začínal v 6:10) nás vyzvedli a dovezli na příjemnej plácek kousek od stadionu, kde jsme si dali překvapivě něco jinýho, než hamburgery a hotdogy. Jídlo bylo dobrý (tradičně, ještě jsem tu snad neměl špatný jídlo) a bylo ho dost (taky v USA nepřekvapí :-)). Po jídle jsme tam další hodinu a půl střídavě seděli, nebo procházeli ostatní tailgating party. Nikde jsem nezahlédl alkohol (nesmí se pít na veřejnosti), ale jídla byly všude hromady. Asi půlhodiny před zápasem vedoucí zavelely a my jsme vyrazili. Všude byly mraky lidí v fialové barvě a stovky aut.

Zdroj Fotky z Kansasu

Když jsme čekali ve frontě, tak kolem nás průvodem prošel i marching band. Tentokrát ale už i ve výbornejch uniformách :-).

Zdroj Fotky z Kansasu

Po vystání fronty a krátký hádce s kontrolorem lístků (od příštího zápasu moje práce :-) ) jsme se konečně dostali na stadión. Měli jsme snad nejhorší místa ze všech, úplně v koutě. Ale bylo docela slušně vidět na plochu. Na stadiónu bylo plno (50 000 lidí).

Zdroj Fotky z Kansasu

Tady v Kansasu začíná každý zápas tradičně příchodem marching bandu a představením roztleskávaček. Dost znatelně to někomu připomíná spartakiádu, mně spíš čínskou vojenskou přehlídku. Zástupy v uniformách pochodující jeden za druhym za zvuků pochodový hudby... Je to ale docela dobrej pohled :-).
Po tom všem už konečně začal tak moc očekávanej fotbal. K zápasu jsem šel jenom s povrchní znalostí pravidel (okoukanou z americkejch filmů) a těšil jsem se na dlouhý sprinty, srážky, kličkování hráčů, dlouhatánský kopy, spoustu gólů a akcí - prostě americkej fotbal jako z filmu.
Abych to zkrátil, filmy přehánějí. Hodně. Tenhle sport je to nejnudnější, co jsem kdy v životě viděl. Shodli jsme se s ostatníma, že kdybysme měli stejnou dobu jenom sedět a zírat do zdi a přemýšlet, bylo by to možná zábavnější. Hru samotnou hrají dva týmy, v každym je hráčů jak much. Stoupnou si proti sobě v řadách, jedna řada vezme míč, který je mezi nimi, řady se do sebe zaklesnou. Míč se předá jednomu z hráčů, který stojí za řadou. Ten se rozběhne do chumlu, udělá tak 5 kroků, všichni protihráči se na něj vrhnou a on spadne :-). Tohle trvá tak 5 vteřin, potom mají všichni 40 vteřin na dohodnutí taktiky na další rozehrání míče. Míčem se skoro vůbec nehází, mlýn (tak se řiká těm řadám v rugby, nevim jestli tady) se po každym rozehrání hejbne tak o 5 metrů. To je tak všecko. Za celou první třetinu padnul jedinej gól, když to jeden hráč z ničeho nic kopnul. Jinak se nestalo vůbec nic. Je to podobně zábavný, jako koukat na přetahování lanem :-). Takže jsme s Tomášem odešli po první čtvrtině. Ostatní, kteří si to zaplatili (dali za to 20 dolarů!!!) tam vydrželi až do konce. Potom prej byl hezkej ohňostroj, ale nevim, jestli to stálo za to :-).
Tady na americký fotbal chodí celý rodiny po generace. Naše hostfamily má už 30 let ty samý místa. Chodí jak holky, tak kluci. Nechápu, jak to může někoho bavit. Navíc pokud se bavíte s amíkem o socceru, tak vám řekne, že je to nudná hra. Asi proto, že to není dost americký :-).

Celý příspěvek

Ahoj, tak se zase po kratke dobe hlasim z Kansasu s novou zpravou. Po prvnim tydnu uz jsme si vsichni mysleli, ze nas nemuze nic prekvapit. Obri auta, mili Amici, super menza a dalsi veci uz trosku zevsednely a my jsme si tu zacali pripadat docela normalne (i kdyz pokazdy kdyz jedu na svoji Ukrajine, tak si pripadam hodne low class). Vcerejsek nam ale znovu ukazal, ze vubec neni nahodou, ze nas tady radej do vychodni Evropy.

Zdroj Fotky z Kansasu

Vsechno zacalo, kdyz nam Tomas napsal, ze nas Lisa (v jednom z prvnich clanku je zminena, byla minulej semestr v Praze a sla s nama jednou do hospody) zve na barbeque k sobe domu. Samozrejme jsme vsichni prijali, protoze sice tady taky chodime socialne zit do baru, ale party v americkym dome zname zatim jenom z filmu. Sraz jsme meli v 17 pred kolejemi. Prvni zadrhel nastal, kdyz jsme si na vlastni kuzi overili, ze v puritanskym Manhattanu neni mozny koupit alkohol v nedeli. Koupili jsme tudiz nejaky nealko a vyrazili k Lise. Prvni vec, ktera me sokovala, byl prijezd k domu. No tak kdo z vas na to ma mit doma 2 garaze, pred domem kruhovej objezd a parkovaci misto pro dalsi 4 auta? Dum byl krasnej, z venku trochu teda vypadal jako Doupe (hodne pristavovanej a prestavovanej), ale uvnitr az kycovite uzasnej. Nejvic nas ohromila obrovska kuchyne s hitech kosi (prvni se otviral na pohybovy cidlo, druhej mel odvetravani a automatickej lis odpadku). Vsechno v Americe je obrovsky, takze i tady jsme narazili na giganticky dreveny misky na salat (taky krasny) a dalsi perlicky.

Zdroj Fotky z Kansasu

Grilovali jsme na verande (kde byly polstrovany kresla a zidle a bar) na grilu, za kterej by se nemusela stydet zadna ceska restaurace. Kdyz jsem si vzpomel na nase cesky grilicky na dreveny uhli, tak jsem koukal jeste vic na obrovskej (2 metry sirokej) plynovej gril (se spoustou kohoutu pro spoustu horaku). K veceri byly domaci hamburgery (vynikajici) a hotdogy s parkama velikosti nasich klobas. Taky spoustu nachos a dalsich veci.

Zdroj Fotky z Kansasu

Problem alkoholu se vyresil tim, ze Vrata se Zuzkou vyrazili autem mimo hranice Manhattanu a stavili se v Liquer storu, takze touhle dobou uz ostatni davno popijeli pivo. Po jidle jsme se nikdo nemohli ani hnout a vubec jsme necekali, ze prijde zlaty hreb vecera - virivka.

Zdroj Fotky z Kansasu

Dokonale tepla, obrovska, prijemna a vubec suprova. Sedeli jsme v horky vode, popijeli vino (ostatni pivo), jedli zmrzlinu a skvely domaci cookies a dekovali dekanovi za tuhle dovolenou. Dokonce jsme i zacali zpivat hlavne anglicky pisnicky (pro Lisu za odmenu, i kdyz to bylo mozna spis za trest :-) ).
Zabalili jsme to kolem jedenacty, kdyz uz zacinala bejt zima. Byl to uplne skvelej vecer a ja jsem rad, ze jsem byl Lisou taky pozvanej.

Celý příspěvek

Dneska jsme měli od 9:30 zapsanou hodinu golfu, po zběžnym prohlédnutí google map jsme se moudře rozhodli vyrazit o hodinu dřív. Manhattan se zdá hodně malej, ale cesta tam byla na okraji dálnice, kde nás auta míjela tak o půl metru. Místní řidiči nejsou zvyklí na moc cyklistů (kterej magor by taky jezdil na kole po dálnici), takže cesta byla vážně zážitek.

Zdroj Fotky z Kansasu

Bylo to asi 7 kilometrů po kopcích nahoru a dolů. V jednou místě šla dálnice přeběhnout, a tak jsme se rozhodli, že tam necháme kola, a dál budeme pokračovat po kolejích. Tomáš si zkušeně jako první po čuchu všimnul, co to roste všude kolem trati. Celá trať byla obrostlá trávou (jako marihuanou :-)). Byly tam toho vážně mraky.

Nikdo nechodí v Americe pěšky, zvlášť ne po kolejích. Po chvílí jsme narazili na ožranou mršinu a lebu ležící opodál. Oboje bylo z nějakýho většího zvířete a asi od nějakýho jinýho ožraný, moc jsem to nezkoumal.

Zdroj Fotky z Kansasu z mobilu

Po chvíli jsme dorazili na golfový hřiště (není nutný připomínat, že jako největší sociálové :-) ). Člověk, kterej vede kurz, je typickej americkej kouč. Naštěstí mluvil místní angličtinou, takže mu bylo hodně rozumět, už všichni víme, že puttování je nejdůležitější součástí golfu a že hlavní je swing (pověděl nám to tak patnáctkrát). Potom už jsme šli na hřiště. 3/4 kluků, co tam byla, měla svoje vlastní golfový hole a došli si pro ně do auta (všichni tu mají svoje auto). Samotný hraní golfu mě dost bavilo, odpaly byly teda na začátku docela tricky, ale po chvíli jsem to dostal do ruky. Jěště teď mě bolí ruce.
Cesta zpátky byla trochu lepší, chtěli jsme se vyhnout dálnici, a tak jsme se plahočili kopcema po okreskách :-). Celkově byl golf super, ale příště pojedeme autem :-).

Celý příspěvek

Zdravim vás všechny znovu s další malou zprávičkou z Kansasu. Tentokrát se pokusim už bejt stručnější. Dneska jsem na záchodech opět narazil na hi-tech umyvadlo. Je to krásná ďoura ve zdi, do který strčíte ruce, stríkne na vás mejdlo a následně tak akorát vody a rovnou vás i vysuší. Na něm je cedulka "Help us save the environment". Tahle cedulka by se mohla zdát normální v Evropě, ale tady mi přišla dost absurdní. Ještě jsem nikdy nepotkal zemi, ve který by se tak hrozivě moc plýtvalo. Klimatizace jede nezávisle na počasí v každý budově nonstop. Na oknech jsou cedulky: "neotvírat, pustit klimatizaci". Jakmile si kdokoliv sedne do auta, automaticky pustí klimatizaci naplno. Každý druhý auto je obrovskej truck, ve kterym se obvykle veze jeden 20ti letej týpek a prohlíží si okolí. Všude se pořád svítí. Šunka z obchodu přichází v plastový krabičce, ve který je plastovej uzavíratelnej pytlík, ve kterym je v neuzavíratelnym obalu konečně šunka :-). Třídění odpadu tady samozřejmě nikdo ani trošičku neřeší. Všude se pořád jezdí autem (klidně 50 metrů). Naši host families jezdili autem k obchodu, kolem kterého potom pro zdraví chodili kolečka :-). Do tohohle už potom zapadá obrovská hromada odpadů z fast foodů úplně samozřejmě :-).
Protohle včechno mi přijde cedulka na umyvadle, abychom chránili životní prostředí, dost absurdní. Nejhorší je, že Amíkům vážně přijde, že když si budou mít ruce v umyvadle iron mana, vážně to životní prostředí zlepší a neuvědomují si to všechno ostatní.

Celý příspěvek

Hello fellow Czechoslovakians,

Zdroj Fotky z Kansasu

ve stredu vecer jsem se 7mi hodinovym casovym posunem dorazil na letiste v Kansas City (ktery lezi prekvapive ve statu Missouri). Cesta byla dlouha, ale relativne pohodova. Zatim mam dojmy jenom pozitivni, ale porad jsem dost unavenej. Prece jenom sedmihodinovej casovej posun je dost zabijak.

Prvnich 9 hodin do New Yorku bylo hodne dlouhejch, ale nastesti jsem usnul na cely 3 hodky. Vedle me sedel Cech, se kterym jsem si i trochu povidal. Nejvic me prekvapilo, ze vydrzel asi 7 hodin bez zachodu :-). Mozna proto, ze me nechtel budit, chudak. K obedu jsem dostal extra zeleninovy testoviny, ktery nebyly spatny po silnym osoleni a opepreni (tradicni sterilni letadlovy jidlo). K tomu salat, medovnik a takovej roztomilej kalisek s vodou. Potom taky dalamanek a slany susenky se syrem a maslem, ale bez dalamanku uz jsem se obesel. Piti bylo dost, coca cola a dalsi lahudky :-). Muj palubni casopis vypadal, jako kdyby prosel rukama vsech lidi v letadle a mozna i zaludkem neci kozy. Stitil jsem se na nej sahat. Muj puvodni plan byl dat si jedno Mojito za 7 dolaru (sajem a sajem :-)), ale nakonec na to nejak neprislo.
Na JFK jsem prilit presne, imigracni urednik mi nerek ani slovo, snad me ani nepozdravil, takze uplne super. Na imigracni kontrolu byla dlouhatanska fronta, ve ktery jsem sice zacinal nekde uprostred, ale nakonec jsem ruznejma cachrama propad az na uplne posledni misto. Celni prohlidka byla taky nulova, takze jsem se bal zbytecne. Muj departure gate byl uplne na druhym konci letiste, takze jsem se tam pachtil asi pul hodiny. To vubec nevadilo, protoze jsem mel 4 hodky pauzu. Nad NY byla v tu dobu nejaka boure, a tak rusili tak 3/4 letu. Nastesti muj let prezil a s pulhodinovym zpozdenim i pristal. Bylo to malinky letadlo, ke kterymu ani nevedl chobot. Nakonec jsem k nemu dorazil takovou chodbou polozenou na letistni plose a do letadla nastoupil po schodech. V tu chvili me poprve do obliceje prastilo pocasi. Hala i letadlo byly klimatizovany, ale venku bylo tak 30 stupnu a stoprocentni vlhkost. V malym letadle byla na druhou stranu ukrutna zima. Stesti, ze jsem si vzal na cestu mikinu. Arabka vedle me se klepala zimou. Tenhle let uz byl kratkej (2 a pul hodky), takze za chvili jsem uz vystupoval v Kansas City. Mistniho casu bylo 8 vecer, ale ja s casovym posunem mel 3 rano. Byl jsem trosku unavenej, nastesti mi prilit i kufr a odvoz na me cekal.
V Kansas City bylo zase ukrutny vedro, ale v aute uz byla klimatizace. Vstup do Ameriky jsme zahajili stylove, veceri ve Wendys (fast food). Nemel jsem po ceste moc hlad, tak jsem si dal salat s mandarinkama a kurecim, docela dobrej. Amatersky jsem si dal Large piti, coz byl tak litr a pul velkej kelimek. Nedalo se to vypit :-). Dvouhodinovou cesto do Manhattanu jsem uz skoro celou prospal. Vecer (myho casu uz to bylo rano) jsem konecne dorazil k rodine a sel rovnou spat.
Rano jsem posnidal ovesnou kasi a toust. Ovesna kase never more :-). Sli jsem si hned koupit mobilni cislo (prijemnej prodavac, ale zda se mi, ze tak nejak vsichni jsou tu mnohem prijemnejsi) a tak uz ted mam cislo jiny. Moc mi nepiste, protoze tady se plati i za prichozi SMS :-). Campus je krasnej, je to tady vsecko hrozne rozlehly, vsude stromy, vsecky budovy vypadaj jako novy a jako v Bradavicich. Celej Manhattan ma jenom 50 000 lidi, ale je obrovskej. Vsude jezdi tisice aut a kazdy je tam trikrat tak velky, nez by bylo potreba. Galon benzinu tu porad stoji 2.60 a stejne si tady na tu cenu stezujou :-).
Vcera jsem si tady vyridil vetsinu veci. Bankovni ucet je tady kompletne zadarmo a jeste vam platej za spoustu veci :-), za 10 plateb kartou dostanete 15 dolaru a tak. Vyber z bankomatu zadaco, vkladani na ucet zadaco... To je trosku zmena proti ceskejm zvyklostem.
Jinak tu maj jiny velikosti ve fast foodech. Je to cely posunuty o jedna vejs, takze medium je pullitrovy piti, large je tak 1.5 litrovy. Vsecko jidlo je obrovsky, uz tam chodit nemuzu :).
To bude pro zacatek vsecko, uz musim bezet. Dalsi dojmy a nejaky fotky dodam pozdejc.

Celý příspěvek

Ahojda, tak už dlouho jsem nepřispěl žádným objevným článečkem týkajícím se naší společný cesty do států. Ještě než začnu psát, tak držím place Vojtovi N. a dalším, kterí ještě nedostali svoje acceptance dopisy. Snad všecko přijde co nejdřív. Vyřizování víza jsem se trochu bál, protože se toho muselo vyplnit hodně a možnost chyby u průměrně zmateného studenta FELu je dost velká. Snad to nakonec dobře dopadlo.

Potom, co přišel zvací dopis do kansasu jsem si zařídil pohovor na ambasádě. Stránky ambasády určitě každej z vás snadno vygooglí :-). Pohovor zařizujete vyplněním formuláře D-156. Otázky ve formuláři jsou dost osobní a hodně z nich úplně jasně vybídá k požadované odpovědi (třeba: Účastnil jste se holocaustu? ano/ne, Jste členem teroristické organizace? ano/ne :-) Případně jestli jsem prostitutka, nebo pasák :-) ). Některé další dělaly trochu větší problém, takže pokud se někde zaseknete, napište mi mail a poradím, jak jen budu umět. Termín pohovoru jsem si domluvil na dnešek, čili patnáctý červen. Nebylo moc volných termínů o moc dříve, počítejte tak s měsícem čekání. Já chtěl mí na vše dost času, ale stejně to nakonec dopadlo tak, že jsem všecko řešil na poslední chvíli.

Co všechno potřebujete k pohovoru?

• 
  Formulář D-156 - s tím není problém, vytisknete ho hned po vyplnění, bez něj vás nepozvou na pohovor.
  

• 
  Formulář D-157 a D-158 - jeden z těchto formulářu je jen pro kluky. Obsahují opět vcelku triviální dotazy.
  

• 
  Fotku o rozměrech 5x5cm - tu jsem si vytiskl na fotopapír na domácí tiskárně, zdá se, že nevadila.
  

• 
  !!!!!Pas!!!!!!
  

• 
  Obálku - na obálce musí být napsané vaše jméno, adresa a telefon. Když bůh dá, tak vám v ní zpátky pošlou pas s vízem.
  

• 
  Doklad o zaplacení všech poplatků - pro měsíc červen je to 2620 Kč za pohovor (v květnu to bylo o 250 víc), dále 185 pro kurýrní službu za dovezení pasu.
  

• 
  Doklad o zaplacení SEVISního poplatku - Nemilej fakt, že mám zaplatit i SEVIS jsem se dozvěděl v sobotu 2 dny před pohovorem. Nejdřív jsem se trochu lekl, protože na stránkách SEVISu psali, že expresním kurýrem přijde potvrzení do týdne, normalním do tří týdnů. Nakonec ale naštěstí stačí vytisknout potvrzení, které se objeví, jakmile kreditní kartou zaplatíte poplatek 200 dolarů.
  

V tuhle chvíli jsem byl s poplatky na necelých 7 tisících, takže jsem byl před pohovorem docela nervózní :-). Do baťohu jsem na poslední chvíli ještě pribalil index, dopis o přijetí na magistra a moje a rodičů výpisy z banky. Schůzku na ambasádě jsem měl domluvenou na 8:30, ale pro jistotu jsem plánoval dorazit už na osmou a porozhlédnout se. Taky jsem nevěděl, kde přesně velvyslanectví je (po kolejích z Malostranského náměstí směrem na Újezd, první ulicí doprava do kopce :-) snadné). Už při příchodu ulicí mě bedlivě pozorovalo několik tajných i netajných policistů. Okoli ambasády se jimi jen hemží :-). Naštěstí prohledávají auta, takže mě nechali nerušeně projít. Už v době mého příchodu byla před vchodem fronta asi osmi lidí. Postavil jsem se nakonec a čekal, dokuď neotevřou. Ambasáda by měla otevírat v osm, ale musíte počítat s akademickou čtvrthodinkou. Nejprve vás přejede starší, ale o to vtipnějsí, pán z ochranky jakymsi proužkem, který by měl změnit barvu v případě, že jste se doma váleli v nitroglycerinu. Barva zůstala stejná po zkontrolování celé fronty, takže nás začali konečně pouštět dovnitř. Připravte se na to, že vás tam pustí jen v případě, že máte domluvenou schůzku a jste na seznamu. U vstupu musíte vypnout a odevzdat veškerá elektronická zařízení a projít kontrolou jak na letišti.
V přijímací místnosti jsem už jenom nalepil fotku na formulář D-156 (byla tam hromada lepidla :-)) a zařadil se do fronty k okýnku (1, nebo 2). Slečna (češka) za přepážkou si ode mě všechno vzala a poslala mě čekat na další předvolání. K dalšímu pohovoru bohužel volá američan, kterému děla dost značný problém vyslovit česká jména :-). Vojta ale překvapivě zvládnul, takže jsem po chvilce běžel k okýnku (4). Tady teprve odevzdáváte otisky prstů (překvapivě všech) a jste opět odesláni čekat, nejspíš teď zjišťují, jestli vás nemají v databázi.
Po sejmutí otisků a dalším krátkém čekání už přišel zlatý hřeb dopoledne, a to pohovor s američankou. Povídáte si s ní přes přepážku, ale je tam docela klid a nic neruší. Její první otázka byla, co tam jedu dělat (lámanou češtinou). Když jsem řekl, že studovat, zeptala se, jestli může anglicky. Po mém samozřejmém "no problem" už to šlo trošku svižněji. Slečna byla milá, ptala se na to, kam jedu studovat, na jak dlouho, jaký obor, taky jestli hlavně pro zábavu, nebo jestli se chci i něco naučit. Potom jí zajímalo, co studuji v Čechách a v jakém jsem ročníku (tady chtěla index - nezapomenout - a ještě jsem jí vrazil pozvánku na magistra :-) ). Zakončila to krásným "Everything seems to be fine" a oznámila, že můžu očekávat pas s vízem do čtyř dnů. Na její pozdrav "Have a nice trip" jsem očekávaje "Have a nice day" odvětil "you too", což mi hned došlo, ale aspoň jsem jí rozesmál :-).
Takže vám hodně štestí k pohovoru a have a nice day :-).

Celý příspěvek

Ještě pořád čekáme na odpověď z Kansaské univerzity a zatím se pořád nic neděje. Náš pobyt se snad už ale blíží. Proto jsem udělal jednoduchou tapetu tématicky zaměřenou na KSU :-). Taky jsem našel několik dalších tapet, které přídám k tomuto příspěvku. Takže pokud už chcete naladit správně kansasky, neváhejte a stahujte :-). Já už jednu z nich na ploše mám. Pokud byste si chtěli kteroukoliv stáhnout v plném rozlišení, v picase je vlevo nahoře možnost "Stáhnout fotografii", ale na to byste určitě přišli :-).
Tady je první, to je ta, kterou jsem udělal já.

Zdroj Tapety K-State

Další co jsem našel:

Zdroj Tapety K-State

Zdroj Tapety K-State

Zdroj Tapety K-State

Zdroj Tapety K-State

Celý příspěvek

Pri vyplnovani prihlasky jsem musel zadat take predbezny seznam vybranych predmetu. V soucasne dobe studuji obor STM se zamerenim Web a Multimedia. Mam v planu pokracovat na FELu i v magisterskem studiu a to na nove otevrenem oboru Otevrena Informatika. Zde jsem si vybral zamereni Pocitacova grafika a interakce. V duchu toho jsem se snazil vybirat predmety v Kansasu.
Kansaska univerzita nabizi neuveritelny pocet predmetu ze vsech moznych oblasti. Ja jsem si vybiral predmety s kodem CIS, cili Computing and Information Sciences. Nasel jsem si nekolik zajimavych predmetu, ktere nejsou nijak zajimave. Patri mezi ne Pocitacova grafika, Multimedia a treba Teorie algoritmu.
Predmety, ktere me vylozene zaujaly jsou z jinych oblasti. Uz na prvnim srazu nekteri z kolegu povidali, ze si musime zapsat predmet Vedeni male bojove jednotky. Hodne me to pobavilo, kdyz jsem si predstavil, jak s automatickymi puskami pobihame po lese jako v americkych filmech. Nakonec jsme ale od tohoto predmetu upustili. Bude asi dost narocny a tak jsme se v myslenkach presunuli k jeho prerekvizite. Je ji Introduction to military leadership. Kazdopadne v tomto predmetu bude mene kliku a vice zabavy :-). Soucasti kurzu je dokonce i vikendova navsteva americke vojenske zaklady. Strejda Sam chce i nas.
Kdyz jsem videl tyto dva predmety, zacal jsem trosku hledat, co vsecko se da najit na KSU. Inspirovan jsem byl i jednim z drivejsich studentu, ktery navstevoval kurz somelierstvi :-). Objevil jsem vybornou katedru Women Studies a zde predmet Stories of a young girl. I na tomto predmetu jsme se shodli, ze si zaslouzi nasi ceskou ucast :-), ucitele budou nadseny. Katedra damskych studii uci dalsi skvele predmety, jako Women and leadership. Kdo by se nechtel dozvedet neco o sexismu na pracovistich.
Mezi dalsi predmety, ktere me zaujaly patri Foaling. Zde se uci, jak se starat o brezi klisnu a potom o jeji hribe. Sen kazdy holky, ne? :-) Zajimalo by me jenom, jestli se to uci v praxi, nebo jenom v teorii. Rodit hribe muze byt kazdopadne zajimava zkusenost.
Predmety na KSU jsou vazne vyborny a je videt, ze v Americe je mozny vsechno. Budu dal pilne studovat zaplavu stovek predmetu a vybirat dalsi perly. Urcite to bude stat za to.

Celý příspěvek

Jelikoz se mi podarilo dostat se na pristi rok na studium do USA, rozhodl jsem se o tom zacit psat blog :-) Pokusim se pravidelne pridavat, jake budou dalsi pokroky. Nyni jsem ve stadiu podavani prihlasky.
Co me zatim prekvapilo je, ze z celeho CVUT (ani nevim, kolik desitek tisic lidi tady je :-)) se na studium v USA prihlasilo jen 60 lidi na nejakych 30 mist. Z toho jeste vetsina byla od nas z fakulty. To je vazne neuveritelny, na jakekoliv humanitni skole je dostat se do zahranici (mimo erasmus) skoro nadlidsky ukol.

Vsechno zacalo tim, ze se kamarad (ktery bohuzel nasledne prijimacim pohovorem neprosel) jednou v hospode zminil, ze v prosinci probihaji testy na prijeti na studium v Americe. Zkousel to uz rok predtim a podle jeho popisu se jen o kousicek nedostal a bylo to jednoduche. Dlouho jsem premejslel, jestli jet, ci nejet. Na anglicke testy jsem si veril, ale jet studovat tak daleko neni jenom tak :-). Nakonec mi pri rozhodovani pomohlo i to, ze jsem prosvihl terminy Erasmu (necekal jsem, ze se prijimaci rizeni uzavira v pulce listopadu).

Prvnim krokem bylo vyplneni prihlasky. Samozrejme jsem vsechno nechal na posledni chvili a ve stredu, kdy jsem mel prihlasku odevzdavat, jsem vyrazil na studijni nechat si ji potvrdit prodekanem. Pani na PEO se tvarila, jako kdyby pred rozhovorem se mnou pojedla citron. Na moji zadost mi odvetila, ze na schuzky s prodekanem se pry objednava a rozhodne se k nemu nedostanu dneska. Co na tom, ze nikdy driv jsem to nepotreboval a prodekan tam ocividne byl :-). Zatvaril jsem se na ni nestastne a nakonec svolila, ze se ho teda milostive zepta. Pan Jelinek je nastesti hodne v pohode (z drivejsi zkusenosti, mel jsem ho na algoritmizaci) a prijal me. Potvrzeni zadosti zabralo celkem tak 20 vterin i s podpisem (jen se podival na prumer, podepsal a potrasl mi rukou) a tak nevim, proc s tim byly takove problemy :-). Potvrzenou zadost jsem odnesl slecne Bilove do ISC a ta ji bez problemu prevzala.
Nasledovaly testy z anglictiny. Testu jsem se nebal a moje ocekavani splnily. Myslim, ze byly tak na urovni FCE, mozna trochu lehci. Jedina trochu zapeklita cast byla esej, ve ktere jsem mel popsat vyhody noveho strukturovaneho studia. Nemohl jsem si ale za boha vzpomenout na pojmy graduate/undergraduate (magristr/bakalar), takze jsem to vsemozne okecaval :-). Dopadlo to dobre a z pisemneho testu jsem ziskal 18 bodu z 20. Pruchozi hranice byla 10 bodu a prekvapilo me, ze i z tak lehkeho testu se naslo 15 lidi, kteri se pres tuto hranici nedostali. V tuhle chvili nas bylo 45 na 30 mist a cekalo nas ustni. Postupne jsem se dozvidal podminky prijeti a trosku ztracel sebevedomi. Z jednoho zdroje (nevim jak moc byl duveryhodny) jsem se dozvedel, ze se celkovy vysledek pocita ze 4 rovnocennych casti, pisemneho testu, ustniho pohovoru, ucasti v ISC a podobnyho programech a z prumeru. Clenem ISC jsem nebyl a kdyz jsem tohle zjistil, uz bylo pozde to zmenit (nakonec by se byvalo jeste slo prihlasit, ale to mi prislo nesportovni).

Ustni pohovor probihal ve velmi uvolnene atmosfere. Pani zkousejici nas brala po dvojicich, byla z Recka a prislo mi, ze neumi anglicky o moc lip nez ja :-). Jeji finalni "Áj em changry" (I am hungry s reckym prizvukem) bylo nejspis uz schvalne hodne prehnane. Jinak pohovor probihal stylem, ze ja jsem mluvil a ona provokovala :-) at uz narazkami na to, ze jsem Prazak, nebo na mou podporu Tibetu. Nedelalo mi problemy ji odpovidat a hadat se. Nevim, jestli je to idealni taktika, ale neslo jen tupe pritakavat, aspon jsme to oba brali s usmevem :-). Trochu jsem zastinil meho kolegu (ktery byl z Turnova a provokovan nebyl, asi vazne mela neco proti Prazakum), ale s tim se nedalo nic delat. Bylo po pohovoru a ted uz jen zbyvalo cekat na vysledky. Ty se objevili po tydnu a s nimi prisla i pozitivni zprava, ze jsem se do Ameriky dostal.

Tesne pred ohlasenim vysledku mi prisel mail od slecny Bilove, jestli nechci prehodnotit svoje poradi univerzit. Na prvnim miste jsem mel Kansas State University, na druhem uni v Milwaukee a na tretim El Paso. V mailu bylo psano, ze Milwaukee ma lepsi uroven a je vice technicka. Tuto nabidku jsem odmitl. V Kansasu bude mnohem ruznorodejsi prostredi a take jede vice Cechu. Kdyz uz nic jineho, aspon bude dobra parta.

Kdyz uz jsem prijaty, domluvili jsme si schuzku, na ktere nam Katka Bilova (lepsi, nez psat porad tu slecnu, nebo to nechat bez prijmeni :-)) povedela, co vsecko musime v nejblizsi dobe sehnat. Nasledujici 2 tydny se nesli v duchu behani po uradech a shaneni formalit. Prvni byl potreba transcript - seznam veskerych studijnich vysledku v anglictine. Mezinarodni veci nastesti resi jina pani, nez moje standardni referentka. Tato byla velice prijemna a transcript byl za 2 hotovy. Druha vec byl takzvany affidavit, coz je cestne prohlaseni vaseho sponzora o tom, ze v pripade vasi krize v USA je schopny vas zasponzorovat. K nemu jsme meli pridat potvrzeni z banky o dostatku penez na uctu. Nebylo ale uplne jasne, co a jak mame presne dodat. Ve vetsine bank nejsou urednici schopni, ani ochotni takove potvrzeni v anglictine a v dolarech vydat. Minuli studenti toto vetsinou nejak obesli (napriklad ukecali bankovni urednici, aby jim potvrdila jejich vlastni preklad). Ja jsem po nekolika telefonickych rozhovorech s Ceskou sporitelnou zjistil, ze anglicke vypisy oficialne vydavaji, ale jenom na jedne pobocce v Praze (v Rytirske ulici). S mamou jsme tam vyrazili a za nekrestanskych 600 Kc nam velice ochotne urednice potvrzeni vytiskly. Cele tohle mi prislo nesmyslne, protoze potvrzeni stacilo na 370 dolaru a letenka stoji aspon dvakrat tolik :-). Potom jsme jeste museli s affidavitem zajit k notari pro potvrzeni podpisu. Tam me prekvapil velice ochotny pan, ktery vse velice ochotne potvrdil (anglictina nedelala problem) za krasnych 71 korun :-).

Nyni uz jen zbyvalo napsat motivacni dopis a vyplnit prihlasku. Motivacni dopis mi dal vazne zabrat. Nakonec jsem vytvoril 3/4 stranky, ale takovy blabol uz snad nikdy muset psat nebudu. Chvalil jsem Kansas, chvalil jsem USA a chvalil jsem sebe. Muj plan byl napsat to po americku, cili short, pathetic and confident. Nakonec jsem neco vytvoril, ale pokud by bylo velke mnozstvi zadatelu na moje misto, nemyslim si, ze bych mel velkou sanci :-). Prihlaska pak uz byla jednoducha. Vsechny dokumenty jsem uspesne predal Katce Bilovy. Vypadala spokojene, takze snad bude vsecko v poradku. Ted uz jen doufam, ze K-State nebude mit zadne vyhrady a budu moci zazadat o studijni vizum do USA.

Celý příspěvek